Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Klasický exemplář podoby podměstské zástavby venkovského městečka najdete na pravé straně řeky Kněžny v Rychnově. Vernakulární objekt - jak ho označují chytřejší - tvoří domek čp. 458. A pomník před ním z r. 1870 zvídavému chodci prozradí, že se zde 11. 11. 1734 narodil český vlastenec, literární vědec, pedagog a historik František Martin Pelcl.

 Syn soukeníka přešel z místního nižšího gymnázia na jezuitské v Hradci Králové. Po absolutoriu (1752) se vydal do Prahy. Epizoda u cisterciáků, pokračování zase u jezuitů. Na pražské univerzitě načal studia teologie, pak přešel na práva. Z osobních důvodů - coby hlava rodiny musel zaopatřit sourozence - působil jako učitel a hofmistr u hraběte Šternberka. Po devíti letech nastoupil do rodiny Nosticů. Místo bylo mimořádně výhodné, proto odmítal profesorský post. Navíc v bohaté knihovně šlechtické rodiny objevil dílo Pavla Stránského ze Zap Respublica Boiema, což zásadně určilo další Pelclovo vlastenecké směřování. U Nosticů se ale činil i jinak. S Josefem Dobrovským uspořádal nasbírané písemnosti. Byl vítaným hostem jejich salonu. Hned zkraje navázal přátelství s českou intelektuální smetánkou - Dobnerem, Bornem, Voigtem. Společně vymysleli týdeník Pražské učené zvěsti či periodika Rozpravy mezi roky a Obrazy. Mějme stále na vědomí, že tou dobou drželi Čechy Habsburkové na sakra krátké uzdičce.  

 Výrazněji jeho jméno začalo ve společnosti rezonovat v 70. letech osmnáctého století. Zprvu psal německy, eventuálně latinsky (Dissertatio apologetica pro lingua Slavonica etc.) Premiérově vydal Balbínovu Obranu jazyka českého. Což se stalo událostí, stejně jako Příhody Václava Vratislava, svobodného pána z Mitrovic. Následovala díla Spisovatelé dějin českých (s Josefem Dobrovským) či Stručné dějiny Čechů od nejstarších dob do doby dnešní. Ty se dočkaly hned čtyř vydání. V další dekádě přibyly rozsáhlé monografie Císař Karel IV., král český, Životopis římského a českého krále Václava a pojednání Dějiny Němců a jejich jazyka v Čechách.        

 Sňatek (1775) a starost o početnou rodinu - celkem měl osm potomků - ho nutilo ucházet se o dříve odmítané místo na Pražské univerzitě. "Díky" habsburské byrokracii se tak stalo až r. 1793. F. M. Pelcl bude navždy uváděn jako první profesor české řeči a literatury. Rodný jazyk bránil a propagoval na mnoho způsobů. Přednášel, studentům zadával cvičení, připravoval pro ně učebnice (Nový způsob výkladu druhů českého skloňování, Lehrgebäude der böhmischen Sprache). Vyvrcholením Pelclových snah se stala Nová kronika česká z let 1791 - 1795. Monumentální čtyřdílné dílo bylo psané česky.  

 To už však na něj zle dotírala nemoc. Na univerzitě působení ukončil, další projekty mu nebylo dopřáno dokončit. Člen Soukromé společnosti nauk zesnul 24. února 1801. Poslední odpočinutí nalezl na malostranském hřbitově. V rodném městě po něm pojmenovali gymnázium. František Martin Pelcl se dostal také mezi 72 jmen české historie, která jsou umístěna pod okny Národního muzea.

VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ