Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Když na přelomu let 1892 – 3 věnoval kníže Harrach napodobeninu norských lyží několika okolním obyvatelům, jistě netušil, kolik radosti způsobí milionům milovníků zimních sportů. Jeden pár totiž dostal kantor Jan Buchar, rodák z Mříčné u Jilemnice (*20. září 1859).
 
Pana učitele z Dolních Štěpanic turistika zajímala od mládí. Za milované Krkonoše doslova dýchal. Počítejme schválně, co všechno stihl. Uvítal velice založení Klubu českých turistů. Do jejich časopisu přispíval popularizačními články, samozřejmě zejména o Krkonoších. Lyže, dar osvíceného pana knížete, hned vyzkoušel - a byl nadšen. S přáteli založil Český krkonošský spolek Ski, který podstatně rozšířil zdejší téměř nulovou povědomost o lyžích jako nejlepším dopravním prostředku na sněhu. Spolupracoval s lyžařským odborem pražského Bruslařského klubu, pořádal pro ně horské túry. Značkoval cesty. Byl otcem nápadu zřizovat na horách noclehárny. Organizoval přednášky a besedy. Je autorem knih, např. První výlet Klubu českých turistů do Dalmacie, Černé Hory, Hercegoviny, Bosny a Záhřebu ve dnech od 13. do 30. dubna 1897, Bucharovy výlety do Krkonoš atd. Pracoval na vylepšení map. Díky své zálibě v květeně zřídil u Martinovky botanickou zahrádku. Velmi se angažoval kvůli českým menšinám v pohraničí – mnohokrát měl ostrý a v té době opravdu nebezpečný konflikt s c. a k. úřady.     
 
Učitelstvím strávil v Dolních Štěpanicích více než čtyřicet roků, protože to prostě bylo potřeba. Za zásluhy o rozvoj turistiky několikrát obdržel čestné občanství (Jilemnice, Benecko, Dolní Štěpanice), byl jmenován předsedou Krkonošské župy Klubu československých turistů. Bucharovu cestu naleznete v krkonošských průvodcích dodnes. Podrobnosti o jeho životě shromáždili v jilemnickém muzeu.
 
V pokročilém věku ho dvakrát porazilo auto. Druhé zranění z 10. října 1932 v Praze u Národního divadla už nepřežil.

VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU HRADEC KRÁLOVÉ