Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Kulturní akce - Flamenco
Kulturní akce - GLENN MILLER ORCHESTRA

Probíhající soutěže

DOKTOR V NESNÁZÍCH

DOKTOR V NESNÁZÍCH

14. LEDNA 2019 V 19.00 HODIN, ADALBERTINUM, ČSA 300, HK

ADVENTNÍ ZASTAVENÍ

ADVENTNÍ ZASTAVENÍ

2. prosince 2018 v 17.00 hodin, Městská hudební síň Hradec Králové

RENESANČNÍ MADRIGALY PRO VÁNOČNÍ ČAS

RENESANČNÍ MADRIGALY PRO VÁNOČNÍ ČAS

15. prosince 2018 v 17.00 hod., kostel Nanebevzetí Panny Marie, Velké náměstí

DVOJKONCERT

DVOJKONCERT

29. LISTOPADU 2018 V 18.30 HODIN, KC ALDIS HRADEC KRÁLOVÉ

HUDEBNÍ FÓRUM 2018

HUDEBNÍ FÓRUM 2018

22. 11. + 24. 11. + 27. 11. 2018 VE 20.00 HODIN, SÁL FILHARMONIE HK

THE WORLD FAMOUS GLENN MILLER ORCHESTRA

THE WORLD FAMOUS GLENN MILLER ORCHESTRA

9. LEDNA 2019 V 19.00 HODIN, KC ALDIS HRADEC KRÁLOVÉ

FLAMENCO

FLAMENCO

11. PROSINCE 2018 V 19 HODIN, KC ALDIS HRADEC KRÁLOVÉ

BARBRA STREISAND A ELLA FITZGERALD SLAVÍ NAROZENINY

BARBRA STREISAND A ELLA FITZGERALD SLAVÍ NAROZENINY

11. PROSINCE 2018 V 19.00 HODIN, SÁL FILHARMONIE, HK

Kalendárium

 <  LISTOPAD 2018  > 
POÚT STČT SOBNE
      01 02 03 04
05 06 07 08 09 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30    

Doporučujeme

PEŠEK, Ladislav

zpět


PEŠEK, Ladislav Ladislav PEŠEK vl. jm. Ladislav Pech (* 4. 10. 1906 Brno, † 13. 7. 1986 Praha)  – herec; syn herců Ladislava Pecha (1866–1942) a E. Pechové, bratr herečky M. Walterové. Pocházel ze staré herecké rodiny. S atmosférou div. zákulisí se seznamoval téměř od narození. První hereckou průpravu získal od rodičů. Začal studovat na reálce, přešel na dvouletou obchodně živnostenskou školu a pak byl přijat na brněnskou Konzervatoř (1922–27). Během tohoto studia pobýval jako stipendista krátce v div. škole Maxe Reinhardta v Berlíně. Už v závěru studia na konzervatoři vystupoval na scéně Národního divadla v Brně, kam byl po absolutoriu na škole (1927) také přijat a kde nastudoval na čtyři desítky rolí. Tehdy si osvojil jako pseudonym matčino dívčí jméno. Na pozvání K. H. Hilara vystoupil na podzim 1928 pohostinsky v Národním divadle v Praze a po dalším hostování následujícího roku se stal členem činohry, kterým zůstal nepřetržitě až do odchodu na odpočinek (1976). Vytvořil zde kolem 300 postav. Začínal v inscenacích Hilarových, Dostalových a Frejkových, pokračoval ve spolupráci s Jindřichem Honzlem a Alfrédem Radokem a končil s režiséry o generaci mladšími Macháčkem nebo Jaromírem Pleskotem. Peškovo herectví vyrůstalo z rodinné tradice, v níž dominovaly postupy psychologického realismu. Pešek je obohatil groteskním viděním světa, které patří k základním rysům jevištního expresionismu, jenž poznamenal počátky jeho tvorby. Ostře stylizovaný projev a systematicky rozvíjená fyzická trénovanost s citem pro rytmický a taneční pohyb ho sblížily s tvůrci meziválečné avantgardy. Na jevišti postupně vytvářel typově různorodé dramatické postavy komické i dramatické až tragické, od nesentimentálních mladých mužů přes lidové tragikomické typy až po životem zmoudřelé starce. Každé z nich však vtiskl neopakovatelnou svébytnost a kouzlo své osobnosti. Jeho nejvlastnějším světem byli obyčejní lidé bystrého, ale nekultivovaného intelektu, překonávající vtipně a optimisticky překážky, jež jim život postavil do cesty. S nemenším zdarem, byť ne tak často, hrál také muže, kteří své přirozené inteligence zneužívali, vychytralé podvodníky většího či menšího kalibru. Přitom byl hercem širokého výrazového rejstříku, okouzloval diváky perfektním technickým provedením role, za nímž se skrývala náročná fyzická příprava i hluboké myšlenkové pochopení vnitřního světa postav. Už od mládí překvapoval mimořádným pohybovým mistrovstvím (hbitostí, mrštností, uměl tančit, stepovat atd.), pro něž si programově udržoval neobvyklou fyzickou kondici. Až do pokročilého věku udivoval svou intelektuální a tělesnou vitalitou. Z jeho českých div. postav je třeba vyzvednout aspoň Švandu, Kalafunu či Vocilku ve Strakonickém dudákovi, Tuláka ze hry bratří Čapků Ze života hmyzu, Zajíčka a Kláska v Lucerně, Lízala v Maryše, Šumbala v Našich furiantech, Ezechiela v Tvrdohlavé ženě, doktora Galéna v Bílé nemoci. Ze světového repertoáru Sancho Panzu, římského otroka Pseudola v Plautově komedii Lišák Pseudolus, Skapina, Harpagona a Jíru Dandu ve hrách Molièrových, Puka ve Snu noci svatojánské, Polonia v Hamletovi, Dauphina ve Svaté Janě, Chlestakova v Revizorovi, Archieho Rice v Osbornově Komikovi a Tovjeho v muzikálu Šumař na střeše. Pešek rovněž významně zasáhl do vývoje našeho filmu, jemuž vděčí za největší popularitu, i když si dlouho nemohl na kameru a hlavně na nižší umělecká hlediska filmařů zvyknout. Návštěvníci biografů ho poprvé zahlédli jako nevěstina bratrance Pepiho Kulíka ve frašce E. A. Longena Miláček pluku (1931) a vzápětí nato jako mysliveckého adjunkta v Kodíčkově zfilmování div. komedie Karla Čapka Loupežník (1931). Do roku 1945 se objevil ve více než čtyřiceti filmech, zpravidla sice nikoliv v hlavních, ale zato výrazných a přitažlivých rolích. Režiséři ho téměř výhradně považovali za komika, tudíž ho v nenáročných filmech stereotypně obsazovali do rolí veselých, rozverných, vykutálených, popletených či nesmělých mládenců, vesměs sportovně založených a intelektuálně nezatížených, někdy také poněkud prostšího ducha: debilní hraběcí synek Konrád Rundstein v komedii V. Slavínského Matka Kráčmerka (1934) a koktavý tajemník Petr Holub v Slavínského Uličnici (1936). Od tohoto stereotypu se výrazně odlišila aktivní kladná postava mladého nezaměstnaného Pepíka Pavelky, jemuž horoucí láska k životu pomohla přenést se přes všechny nesnáze doby v sociálně laděném filmu L. Broma Harmonika (1937). Nejúspěšnější však byl v rolích protřelých septimánů Ády Čuřila a Vojtěcha Kulíka, které ve „študáckých“ filmech M. Friče Škola, základ života (1938) a Cesta do hlubin študákovy duše (1939) zahrál s velkou suverenitou a naprostou věrojatností poté, co již dávno překročil třicítku. V komedii V. Binovce Jarka a Věra (1938) vytvořil v roli sextána Jarky Pšeničky téměř mladokomickou dvojici sourozenců s E. Gerovou. Častěji se však uplatňoval v kamarádských dvojicích nebo trojicích s mužskými partnery J. Dohnalem (Lidé na kře, 1937; Okénko do nebe, 1940) a J. Pivcem (Hotel Modrá hvězda, 1941; U pěti veverek, 1944). Z dalších rolí tohoto období zaslouží zmínit ještě tragikomickou figuru zlodějíčka Honzíka z Cikánova dramatu Batalion (1937), nesmělého redaktora Jana Valteru, trvale konsternovaného potřeštěnými nápady přítele Viktora Bláhy (O. Nový) z komedie M. Friče Roztomilý člověk (1941), u téhož režiséra si zahrál nešťastného spisovatele detektivních románů Karla Kryšpína, zataženého do skutečného gangsterského dobrodružství, v parodi na detektivky Těžký život dobrodruha (1941), anebo úředníka a vtipálka Rudolfa Bejšovce z Valentina Dobrotivého (1942). Více příležitostí skutečně důstojných jeho formátu poskytla Peškovi až znárodněná kinematografie v závažnějších charakterních rolích. První z nich byla titulní postava Cikánovy adaptace historického románu Antala Staška O ševci Matoušovi (1948), postava podkrkonošského ševce, který se pod vlivem revolučních myšlenek roku 1848 postavil proti bezpráví, byl odsouzen k nuceným pracím, ale podařilo se mu uprchnout do ciziny s vírou, že se dočká lepších časů. V Hubáčkově povídkovém filmu Haškovy povídky ze starého mocnářství (1952) vytvořil na hranici tragédie se pohybující titulní postavu povídky Trampoty pana Tenkráta, malého ušlápnutého úředníčka – oběti tyranského rady Benzeta (J. Marvan). Zcela jiného druhu byla postava inženýra Prokopa ve filmu Únos (1952), člověka zcela apolitického, který teprve po pirátském únosu čs. letadla do západního Německa pozná, že práci nelze oddělovat od politiky a že proti zvůli a násilí je třeba bojovat. Podobným burcujícím dojmem vyzněla rozsahem sice malá, ale v Peškově mistrovské interpretaci silná postava starého židovského vězně z Brynychovy obludné vize nacistického ghetta Transport z ráje (1962). Éra 50. let přinesla ještě další velké charakterní role: komedianta Žaka v adaptaci povídky Ivana Olbrachta Bratr Žak, zfilmované pod názvem Komedianti (1953), královského šaška Miserere v prvních dvou dílech Vávrovy husitské trilogie (Jan Hus, 1954; Jan Žižka, 1955) a chodského dudáka Jiskru Řehůřka v Psohlavcích (1955) M. Friče. Z div. prken si přinesl do filmu i lidského a rozvážného Kalafunu ve Steklého adaptaci Tylova Strakonického dudáka (1955). V Pleskotově pohádce podle K. J. Erbena Obušku, z pytle ven! (1955) si s chutí zahrál chudého muzikanta, který ztrestá lakomého hostinského (J. Beyvl). Byl chápajícím tatínkem patnáctileté osiřelé dívky Bláži Borové (J. Tvrzníková) v Pleskotově prvním zfilmování dívčího románu Marie Majerové Robinsonka (1956), poddajným učitelem Bajtkem v psychologickém dramatu Ladislava Helgeho Škola otců (1957), napraveným a poctivě se živícím někdejším kasařem Fialou v Blumenfeldově detektivní komedii Kasaři (1958), za svou dobrotu svatozáří odměněný účetní Knotek v povídce J. Krejčíka Glorie z čapkovského triptychu O věcech nadpřirozených (1958), laskavým řídícím učitelem ve druhé povídce koprodukčního čs.-sovětského filmu režiséra Stanislava Rostockého Májové hvězdy (1959). Hrál otce dospívajících synů a dcer (Probuzení, 1959; Zlé pondělí, 1960), dělníky (Lidé jako ty, 1960; Černá dynastie, 1962; Bez svatozáře, 1963), úředníky (Hrdina má strach, 1965) a intelektuály s akademickými tituly (Tvár v okne, 1963; Lidé z metra, 1974). Do 70. let vstoupil v Čechově muzikálovém zpracování div. hry Františka Langra Obrácení Ferdyše Pištory s názvem Svatá hříšnice (1970). Hrál v něm zkrachovalého knížete, ověšeného stužkami a řády, v jehož bezděčné komičnosti byl i náznak smutku, který však nikdy nesklouzl do laciné sentimentality. Roztomile komické kreace předvedl ve druhé polovině 70. let jako profesor botaniky Boček v parodii O. Lipského Adéla ještě nevečeřela (1977) a „kouzelný dědeček“, který v Schulhoffově satirické veselohře Já už budu hodný, dědečku! (1978) ztrestá ješitného a nadutého herce Bergnera (M. Kopecký). Kromě divadla a filmu uplatnil své herectví i v dalších dramatických formách: před rozhlasovým mikrofonem a v ateliérech ČST, se kterou spolupracoval prakticky od zahájení vysílání roku 1953. Z mnoha desítek tv. inscenací, v nichž hrál, uvádíme: Námluvy (1962), Malér (1965), Vrah dostal Goncourta (1966), Barometr (1969), Ohnice (1969), Vražedný týden (1970), Za ranních červánků (1970), Dlouhý podzimní den (1971), Josefina (1973), Bratranec Pons (1973), pozdní léto (1974), Ráno budeme moudřejší (1977), Tři na lavičce (1978), Pastýřův dar (1979), Nebožtíci na bále (1979), Italské jaro (1980), Nezralé maliny (1981), Spor dramaturga Stroupežnického (1982), Slečna se špatnou pověstí (1982), Diplomat (1982), Hodina před ránem (1983), Jako kníže Rohan (1983), Smrt krále Václava IV. (1983) a Václava Kašpara den pátý (1985). Neutuchajícím temperamentem a životní moudrostí prodchl i své postavy v celé řadě tv. pohádek a her pro děti a mládež: Dobrodružství Huckleberryho Finna (1966), Pinocchiova dobrodružství (1967, 1970), O princezně, která pořád vařila (1967), Popelka (1969), Mrtvý princ (1971), O chrabré Kordule (1972), Zlatovláska (1973), Kleofášek (1974), Nezbedná pohádka (1976), pohádka o ebenovém koni (1978), Hastrmanská povídačka (1978), Tlustý pradědeček (1984), Až já budu královna (1984) a mnoha dalších. Menší role odvedl také v seriálech (Sňatky z rozumu, 1968; Nejmladší z rodu Hamrů, 1975; Nemocnice na kraji města, 1978; Zákony pohybu, 1979 či Sanitka, 1984). Své zkušenosti předával adeptům herectví jako profesor na Pražské konzervatoři (1943–47) a na DAMU (1947–50). Na svou div. dráhu a kolegy vzpomíná v knize Tvář bez masky: skutečnost a sen (1977, 1979). Komplexní analýzu jeho tvorby přinášejí monografie Otakara Blandy Ladislav Pešek (1964) a Viktora Kudělky Ladislav Pešek (1987). Režisér J. Patočka natočil krátkometrážní střihový medailon Národní umělec Ladislav Pešek (1959). Nositel Řádu práce (1967), Řádu republiky (1981) a titulů Zasloužilý umělec (1954) a Národní umělec (1958).

PANA MILOŠE FIKEJZE
http://www.libri.cz/databaze/film/heslo/3618

Všichni dobří rodáci

ZBYNĚK HEJDA

ZBYNĚK HEJDA

Poezie není pro každého. Někomu se líbí nezávazné rýmovačky, jinému prázdné agitky, romantici vyhledávají lyriku přírodní nebo milostnou. Ti nejnáročnější pak objevují holanovskou „jeskyni slov“.

EMERICH RATH

EMERICH RATH

Novináři s oblibou přirovnávají Emericha Ratha k Járovi Cimrmanovi

VOJTĚCH SUCHARDA

VOJTĚCH SUCHARDA

Sochy a pimprlata mají k sobě blíž, než by se zdálo.

Čeští filmoví herci DLE MILOŠE FIKEJZE

PREISSOVÁ, Jana

PREISSOVÁ, Jana

Jana PREISSOVÁ rozená Drchalová (* 7. 2. 1948 Plzeň) – herečka;

PREISS, Viktor

PREISS, Viktor

Viktor PREISS (* 13. 3. 1947 Praha) – herec;

PRACHAŘ, Ilja

PRACHAŘ, Ilja

Ilja PRACHAŘ (* 30. 4. 1924 Malenovice, okres Zlín, † 10. 8. 2005 Praha) – herec;

Knižní tipy

MARTA DAVOUZE - Víkend s Miriam

MARTA DAVOUZE
Víkend s Miriam

Poslední román Marty Davouze se tentokrát odehrává v Československu v mistrně vylíčené atmosféře nadějných šedesátých let, totalitního režimu i polistopadového procitnutí.

PAVLA JAZAIRIOVÁ - Jiná Afrika

PAVLA JAZAIRIOVÁ
Jiná Afrika

Známá rozhlasová novinářka Pavla Jazairiová vydává upravenou a rozšířenou verzi úspěšné knížky z roku 2008 věnované zemím v severní a západní Africe – Mali, Senegalu, Alžírsku, Tunisku.

PATRIK HARTL - Nejlepší víkend

PATRIK HARTL
Nejlepší víkend

Na Silvestra si Andrea, Jirka, Dáša, Bert, Markéta a Pavel dají zásadní novoroční předsevzetí.

Hudební tipy

LUCIE  - EvoLucie (2018)

LUCIE
EvoLucie (2018)


EvoLucie (2018)

Co víc dodat? Česká „skupina století“ vydává poprvé po dlouhých 16 letech studiové album.

MARIE ROTTROVÁ  - Lady Soul (2018)

MARIE ROTTROVÁ
Lady Soul (2018)


Lady Soul (2018)

Její největší hity se soulovou duší! Vybírat soulové nahrávky Marie Rottrové je velká radost a trochu starost.

Hradecko

Vánoční trhy

Tradiční Vánoční trhy s ukázkou řemesel, ochutnávky skvělého jídla a vína.

Kateřinský jarmark

Tradiční třebechovický Kateřinský jarmark.

Tiskové zprávy

The Dire Straits Experience

The Dire Straits Experience

15.2.2018 Lucerna Velký sál, Praha
16.2.2018 Brucknerhaus, Linz
17.2.2018 Kongresové centrum Aldis, Hradec Králové
18.2.2018 Wiener Stadthalle F, Wien
20.2.2018 Pavilon T1 (výstaviště), České Budějovice
Start ve 20.00 h

Doktor v nesnázích

Doktor v nesnázích

Francouzský dramatik a výtečný komik Laurent Ruquier stvořil titulní postavu Dr Jouvanse sobě na míru.

Bílý tesák, Noc divadel, Dračtení

Bílý tesák, Noc divadel, Dračtení

Těší nás, že inscenace Bílý tesák byla dne 4.11.2018 ověnčenou cenou ERIK pro nejinspirativnější představení uplynulé divadelní sezóny. Dne 7.11.2018 pak byl nominován režisér, Jakub Vašíček, za její režii na cenu Divadelních novin.

Kulturn akce - Adventni zpivani

Kalendárium

 <  LISTOPAD 2018  > 
POÚT STČT SOBNE
      01 02 03 04
05 06 07 08 09 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29 30    

Připravované akce

Kulturní akce - HUDEBNÍ FÓRUM 2018
Kulturní akce - DVOJKONECRT
Kulturní akce -  The Dire Straits Experience
Kulturní akce - Doktor v nesnázích
Kulturní akce - ADVENTNÍ ZASTAVENÍ - PŘEDVÁNOČNÍ KONCERT JIŘÍHO, KARLA A LUCIE HOUDKOVÝCH
Kulturní akce - RENESANČNÍ MADRIGALY PRO VÁNOČNÍ ČAS
Kulturní akce - CIRKUSY A VARIETÉ  -  obrazy, grafika
Kulturní akce - BARBRA STREISAND A ELLA FITZGERALD SLAVÍ NAROZENINY
Kulturní akce - DIVADLO DRAK LABYRINT

Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Kulturní akce v Hradci KrálovéHradecká a kulturní společnost s.r.o.

Elektronická podoba Kulturního měsíčníku města Hradce Králové GÉČKO je vydávána ve spolupráci s Hradeckou kulturní a vzdělávací společností.
Změna programů vyhrazena - Za obsah inzerátů odpovídá zadavatel
Použití jakýchkoliv údajů či obrazového doprovodu z těchto stránek možné výhradně se svolením redakce

Partneři

TOPlist TOPlist