Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

U malíře z vesničky, která dnes patří ke Chlumci, lze předpokládat, že mottem jeho tvorby budou krajiny. Vincenc Beneš je však výjimkou. Jistě, podobné motivy zpracovával. Ale zrovna tak kubistické portréty, zátiší, figurální kompozice, obrazy z bojišť. Narodil se 22. 1. 1883 v Lišici. Přes hradeckou reálku zamířil na uměleckoprůmyslovou školu v Praze (1902, prof. Dítě a Liška). Po dvou letech zvolil Akademii výtvarných umění a pedagogy V. Bukovace a R. Ottenfelda. Dokončil ji r. 1908. Umělecký rozhled si rozšiřoval cestami po Francii a Německu. Okouzlil ho Matisse, van Gogh nebo Toulouse-Lautrec. Velký vliv na něj měl dávný přítel z královéhradeckých studií Bohumil Kubišta. V Praze užívali dohromady ateliér, jistý čas spolu v Nerudově ulici bydleli. Beneš patřil do proslulé avantgardní formace Osma, Spolku výtvarných umělců Mánes či Skupiny výtvarných umělců. 
 
Roku 1913 zkusil štěstí a s kolegou Otakarem Nejedlým se stal majitelem soukromé malířské školy. Už vstřebal vzrušující vlivy kubismu a fauvismu (Picasso, Braque). Vkládal na plátna vlastní smyslové zážitky a výjimečný smysl pro užití barev. Dokladem budiž díla jako Jarní krajina z Michle nebo Tramvaj č. 4. Realistické tendence pak představuje např. Vojenský pohřeb. Ozvěny první světové války nalezneme v obrazech francouzských bojišť, určených pro památník na Vítkově.
 
Časté zahraniční (Itálie, Jugoslávie, Francie) a domácí cesty ho přivedly ke zklidnění a osobité krajinomalbě, zčásti ovlivněné Slavíčkem, Cézannem, později Bonnardem. Toto tvůrčí období dobře ilustrují práce Skalnatá krajina, Zimní zátiší, Loreta na jaře. Vincenc Beneš se podílel jako výtvarník na inscenacích Prodané nevěsty v ND Praha a Brno. Malý foyer pražského Národního divadla vyzdobil cyklem svých krajin r. 1952. Desítky výstav - vlastních nebo skupinových - měl nejen u nás, ale prakticky po celé Evropě. Člen České akademie věd a umění, národní umělec, nositel Řádu republiky odešel navždy 27. 3. 1979. Je pochován na pražském Vyšehradském hřbitově.      
 
Benešova díla se dnes prodávají za velmi zajímavé částky. Důvod neutuchajícího zájmu o ně asi popsal nejlépe sám autor: „Umění má být ku potěše člověka, má mu ukazovat kladné stránky života a krásy přírody, má být útěchou a obranou proti zlu.“
 
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ