Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Slnovrat, legenda slovenského folku, má první oficiální album. V čase, kdy si připomíná třicet roků od svého vzniku. Takže debut třicátníka? Ano i ne. Debut to je, jen pokud jde o první společné album, ale nezanedbatelná část ze stovek písní už dávno koluje na různých nosičích a dvou svépomocně vydaných CD. Ani s jubileem to není úplně košer. Je tak trochu "nedožité", vždyť oficiálně Slnovrat fungoval jen osm let. Ale i proti tomu je argument - občasná, byť většinou sporadická společná vystoupení nejsou důkazem jeho životnosti? Navíc jeho členové dál píší nové písničky a vystupují. Nejaktivnější zůstalo Jednofázové kvasenie, trio posledních mohykánů, kteří "nesou odkaz" Slnovratu a pro mnohé jsou podvědomě dodnes jeho synonymem.
 
U té třicítky můžeme přece jen chvíli zůstat. Právě když se kolem ní pohyboval věk těchto interpretačně rozmanitých folkařů, kteří se sdružovali výlučně na názorové bázi, prožíval Slnovrat hvězdné chvíle. Úspěch u publika šel ruku v ruce s uznáním odborné kritiky. Dokonce i té tak trochu obávané pražské, s laťkou náročnosti až nepříjemně vysokou, nastavenou legendami českého folku, které se časem z pozice idolů přesunuly do kategorie kolegů nebo kamarádů. Čas jako stvořený k vydání alba (tedy abychom byli doboví, vinylového elpíčka), zdálo se. Čas ano, ale doba ne. Doba, která nepotřebovala nenalinkované kulturní aktivity, navíc s podezřele pozitivní diváckou a posluchačskou odezvou. Měkčí slovenská normalizační varianta sice neposílala nepohodlné muzikanty do vězení nebo exilu, jako se to dělo v Čechách, ale ani občasné policejní výslechy či zákazy koncertů nebyly právě nejvhodnějším argumentem pro motivaci státních (a jiná neexistovala) vydavatelství. Přitom Slnovrat, přes svou podzemní domovskou scénu v bratislavském sklepě Divadla u Rolanda (s rozměry 7 x 7 metrů, kde se do hlediště téměř symbolicky muselo projít přes pódium) nebyl žádným programovým undergroundem. Ani si na něj nehrál. O to víc si jeho členové hráli s texty, které jsou těžištěm folkové výpovědi, což publikum, lačné po inteligentním a vtipném zpívaném i průvodním slovu, na koncertech vnímalo jako malý zázrak. Jak to už v totalitní době bývá, hledalo a "nacházelo" skryté významy a narážky i tam, kde nebyly, ale především si v symbióze s účinkujícími vychutnávalo vzácný závan svobodného vnímání svobodné tvorby. Pakliže se na Slovensku vžil v 80. letech termín „ostrovy pozitivní deviace“, tak folk, a Slnovrat zvlášť, k nim neodmyslitelně patřil. Pravda, se šancí na vydání alba tehdy tento fakt neměl moc společného. Jestliže ano, tak v tom, že ji ještě víc minimalizoval.
 
A když se absenci alba nepodařilo napravit (též z mnoha jiných důvodů) ani v polistopadové euforii, bylo velmi pravděpodobné, že důstojný hudební dokument o Slnovratu na Slovensku prostě nevznikne. Další téměř dvě desetiletí to potvrdila. A na tom, že daný stav spolehlivě trvá dál, nic nemění ani toto album. Vyšlo totiž v Česku. Potěšitelný čin vydavatelství Indies přitom lze vnímat též jako symbolické uzavření oblouku, na jehož začátku byla inspirace (i) pražským folkovým sdružením Šafrán.
 
Deska s podtitulem Pesničky z rokov 1979 - 1984, která se s dlouholetým zpožděním dostává do rukou pamětníků, ale i těch, kteří atmosféru koncertů nezažili, má dvě části. První CD je sestřihem ze zachovalých nahrávek koncertů, které si většinou amatérsky nahrávali diváci na kazeťáky a pak dál přetáčeli na další pásky, čemuž odpovídá i jejich kvalita. Přesto je v nahrávkách zachycená úžasná atmosféra, reakce publika a tak trochu i kousek doby, v níž vznikaly. Druhé CD je výběr ze studiových nahrávek, které vznikly rovněž typicky pro toto období. Do nahrávacích studií Čs. rozhlasu nebo televize se totiž členové sdružení dostávali načerno, tak, že je tam složitě propašovali přátelé, kteří v nich pracovali. Několik nahrávek vzniklo také ve studiu internátu na Mladej garde. Původní pásy se však většinou nezachovaly, takže některé studiové nahrávky byly jednou nebo i víckrát přetočeny.
 
Kdyby Slnovrat dostal příležitost natočit desku tehdy, kdy vznikaly tyto nahrávky, šlo by pravděpodobně o úplně jiné album. Podstatné však je, že dvojalbum zachycuje všechny členy Slnovratu v jejich typické poloze, s jejich vlastním výrazem a vlastní podobou interpretace. A příjemné je, že máme konečně příležitost zažít ještě jednou jejich koncert a aspoň na chvíli se vrátit do Divadla u Rolanda.
 
 
VÁCLAV HRUŠKA – VH GRAMO
Čelakovského 609, 500 02 Hradec Králové 2
Tel. 603 780 476, 495 513 866