Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Hrůzyplné vyvraždění indiánské vesnice ve filmu Misie, kdy jde dobrovolně s domorodci na smrt též bělošský duchovní, má reálný předobraz. Podivné ale je, že oním páterem mohl být náš krajan. Z Čech do jihoamerických pralesů odcestovalo totiž v 17. a 18. století kolem 120 kněží, převážně jezuitů. (Žádostí o službu dostali představení ještě 4x víc!) Nejznámější se jmenoval Samuel Fritz. V kolonce narození má zapsáno 9. dubna 1654 v Trutnově. O rodičích a dětství prameny mlčí. Navštěvoval gymnázia v Jičíně a Hradci Králové. Studoval na pražské Filozofické fakultě. Roku 1673 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Učil v Uherském Hradišti a Brně, pak se však rozhodl pro teologii. Bylo vyhověno jeho přání vycestovat jako misionář do povodí řeky Maraňon v Amazonii. Plavil se ze Španělska (lodě jezdily do Jižní Ameriky jednou za rok) a v listopadu 1684 spatřil břehy vysněného kontinentu. Po další dva tisíce kilometrů dlouhé cestě mu nadřízení přidělí kmen Omaguů, nejpočetnější národ v oblasti.
 
Charismatický, prý skoro dvoumetrový kněz s dlouhým rezatým plnovousem si obávané divochy získal osobním příkladem, obětavostí a trpělivým přesvědčováním. Vybudoval první misii a kostel, učil je řemeslům a zemědělství. V deníku z let 1686 – 1723 vylíčil jejich zvyky, způsob života, dokonce vytvořil jakýsi slovník. O dobrodružství nebyla nouze: „… noci jsem trávil v nepopsatelných horečkách (že z lůžka, jen na píď od říčního proudu, jsem si svlažoval ústa) a trpěl nespavostí, způsobenou nejen nemocemi, ale také zvuky, jež vydávali krokodýlové, ohavné nestvůry, které se celou noc potulovaly po vsi. A jedné noci vlezl jeden z nich do mého člunu, jehož příď byla vstrčena do mé chatrče, a kdyby byl lezl dál, skoncoval by s mým chlapcem i se mnou, neboť jsem neměl kam utéci. Kromě ještěrů sbíhalo se do mé chýše tolik krys a tak hladových, že mi ohryzávaly dokonce i lžíci, cínový talíř a střenku nože a sežraly to málo, co jsem měl k jídlu...“ Při přepadení vesnice zase zapsal: „Do vřavy boje, křiku žen a dětí jsem se také já vřítil s křížem v ruce, abych byl se svými svěřenci, anebo pro ně zemřel. Poručil jsem, ať se rozezní všechny zvony. Pravděpodobně také vlivem vyzvánění, které dosud nikdy neslyšeli, obrátili se na ústup."
 
Rozšiřoval misie (tzv. redukce), působil u několika dalších kmenů. Zamiloval si zvláště Yurimaguy a všemožně jim pomáhal. Při sporech dobyvačných Portugalců a Španělů šlo častokrát o krk, Samuel Fritz byl dokonce pokládán za špióna. Poznal Amazonku od pramene k ústí, procestoval Jižní Ameriku od oceánu k oceánu. Díky tomu vytvořil životní dílo - její první seriózní mapu, což obdivuje vědecký svět dodnes. Osm roků vykonával funkci superiora maraňonských misií, než byl bezdůvodně odvolán. Zbývající léta strávil jako obyčejný kněz v peruánské osadě Jéberos. Zemřel 20. 3. 1725. Rodné město po něm pojmenovalo ulici. V pamětní desce na Krakonošově náměstí je kámen z Jeberos, v peruánském pomníčku díky nadšencům zase trutnovská dlažební kostka.
 
Text, který Fritz musel napsat na svou obranu madridskému prokurátorovi, charakterizuje ho nejlépe: „Já jsem sem nepřišel, abych se míchal do sporů o řeky a země, ani to není moje povolání, nýbrž přišel jsem, abych získal duše.“
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ