Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Spisovatel, kterého si vážil kritik F. X. Šalda nebo básník Jiří Orten, se narodil 15. července 1875 v Nové Pace. Otec – advokátní úředník – ho nechal vyučit v tamní malířské škole Václava Kretschmera. Skoro třicet let měl v náplni práce kopírovat práce slavnějších kolegů pro okolní kostely. Talent však bezesporu měl. Některými jeho vlastními obrazy se pyšní novopacké muzeum.  
 
Jana Opolského ale víc zajímalo „veršotepectví“. Debutoval v jednadvaceti. Básně mu tiskly populární Květy, Volné směry, Zlatá Praha. Už po třech letech mu vychází první (a hned vrcholná) sbírka Svět smutných. Typově patřil k symbolistním, případně dekadentním básníkům (Hlaváček, Gellner apod.). Zabýval se zejména svými vnitřními pocity. Jistě i pod vlivem okolní zasmušilé krajiny převažovala v jeho tvorbě až do konce života beznaděj, skepse, vyděděnost. Opolského debut ocenil obávaný Šalda, přízně se mu dostalo od Karla Tomana nebo Jakuba Demla. Úspěch mělo také následující Klekání a titul Jedy a léky. Pak se dle kritiky začal poněkud opakovat. Lépe se mu dařilo v drobných prózách (Kresby uhlem, Demaskovaní, Muka a zdání). Za knihu Upír a jiné prózy byl oceněn státní cenou. Ocitl se tak ve společnosti např. Karla a Josefa Čapkových, Antonína Sovy nebo Viktora Dyka.
 
V civilním zaměstnání vyměnil roku 1914 malování za úředničinu a Novou Paku za Prahu. V hlavním městě setrval až do důchodu. Stal se členem ČAVU, jeho jméno je v análech Umělecké besedy nebo Kruhu českých spisovatelů. Mezi jeho přátele patřil krajan J. K. Šlejhar, Jiří Karásek ze Lvovic a další. Rodný kraj často navštěvoval, nalezl zde inspiraci pro pozdější tvorbu. Objevuje se v ní i lyrika. Novopacký rodák znovu dosahuje uznání knížkami Visuté zahrady, Čtení z hvězd a obelisků nebo posmrtnou Hranolem křišťálu. Svou pozemskou pouť zakončil 20. 5. 1942 v Praze, pohřben je v Nové Pace.         
 
Jako jiným podobně zaměřeným literátům mu poúnorová doba nepřála. Vyšlo sice několik výborů z jeho díla, nikdy ale v masových nákladech. Snad budoucnost Opolskému zajistí místo, které mu v dějinách našeho písemnictví náleží.
 
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ