Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

"Jsem vděčný za život, který jsem prožil mezi lidmi, ale jsem stejně vděčný zvířatům."
 
Zvířata nemilují jen děti. Někteří dospělí jim věnují celý život. Jako Zdeněk Veselovský. Nejdéle sloužící ředitel pražské ZOO se narodil 26. srpna 1928 v Jaroměři. Fauna ho zajímala odjakživa. Hodně o ní četl, vlastnil akvária, choval a pozoroval zvířata v okolí, hlavně ptáky. Už v deseti letech (sic!) uspořádal mezi spolužáky sbírku pro finančně strádající ZOO v hlavním městě. Jako středoškolák se už mohl pyšnit odborným pojednáním o tahu vodních a bahenních ptáků na Jaroměřsku.
 
Rodičům přání mít syna inženýra nesplnil. Zdeněk absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy (1952), pak působil v zoologických ústavech. V trojské ZOO začínal od píky. Sotva se však trochu vypracoval, byl poprvé vyhozen. Měl však štěstí, že se seznámil s nositelem Nobelovy ceny a zakladatelem etologie (studia chování zvířat a člověka) Konrádem Lorenzem. Naštěstí temná padesátá léta končila. Zdeněk Veselovský dostal životní šanci. 1. července 1959 byl jmenován ředitelem Zoologické zahrady. S mladými  kolegy, které sám vybral, dosáhl pozoruhodných úspěchů. Koní Przewalského napočítali za jeho nástupu na světě 56. Díky pracovníkům pražské ZOO jejich počet vzrostl na 3 tisíce. Podobně se podařilo pod Veselovského vedením zachránit sibiřského a indického tygra, nosorožce nebo lenochoda.
 
Tyto sukcesy měly ohlas mezi odborníky. Po pouhých pěti letech ve funkci zvolili Zdeňka Veselovského předsedou Mezinárodní unie ředitelů zoologických zahrad. Díky liberálním 60. letům dostal možnost pozorovat zvířata v jejich přirozeném prostředí. Poznal Austrálii, Indii, Jižní Ameriku. Své poznatky popularizoval v článcích, televizních a rozhlasových pořadech. Napsal knihy, které se staly bestsellery - Výlet do třetihor, Vždyť jsou to jen zvířata!, Hlasy džungle, K pramenům Orinoka... Bohužel persona s mezinárodním renomé v české kotlině vždycky nepříjemně vyčnívá. Což poznal i profesor Veselovský. Vážili si ho daleko víc v zahraničí. Roku 1988 se stal obětí nelibosti komunistického funkcionáře Miroslava Štěpána. Na hodinu musel ředitelské místo opustit. Což později komentoval: "Na rozdíl od lidí, kteří se báli se mnou mluvit, zůstala zvířata věrná."Bojkoty renomovaných zahraničních ZOO nepomohly. Naštěstí režim měl na kahánku. Zdeněk Veselovský pokračoval v práci na Fyziologickém ústavu Akademie věd, přednášel na Biologické fakultě Jihočeské univerzity a na Přírodovědecké fakultě UK. Znovu navštívil milovanou Austrálii a Venezuelu. Dostal Cenu ministra životního prostředí, k sedmdesátinám mu odhalili v pražské ZOO pamětní desku. Člověk s fenomenálním přehledem po oboru neviděl budoucnost růžově: "Dopouštíme se příšerných chyb, stále se nás jakoby netýkají poznatky přírodních věd, a když slyším politiky, tak bych většinu mezi Homo sapiens nezařadil."
Netuším, jestli v Jaroměři mají ulici Zdeňka Veselovského. Určitě by si ji však zasloužil. Pan profesor zemřel 24. 11. 2006 v nemocnici Motol.
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ