Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

"Skautská výchova ctí především tyto hodnoty: hrát fér, spolupracovat s ostatními, být ohleduplný k okolnímu prostředí, mít vztah k přírodě." Motto organizace dodržoval celý život Jiří Šimáně. Přišel na svět 24. ledna 1926 v Praze. Roku 1937 rodina změnila bydliště. Právě v Náchodě se nadchl ušlechtilými skautskými ideály. Brzy se stal rádcem družiny Tygrů, dostal přezdívku Šíp. Činnost Junáka roku 1940 skončila fašistickým zákazem. Jiří přešel z gymnázia na chrudimský Učitelský ústav. Zkoušku dospělosti složil v pětačtyřicátém.
 
Po osvobození se s elánem vrhl do práce s mládeží. Jako devatenáctiletý byl mezi okresními junáckými veliteli benjamínkem. Poválečná éra skautingu však trvala jen pár let. Jiří kantořil na Náchodsku, i manželka Vlasta (pro skauty Vlaštovka) byla učitelkou. Po konfliktu se státní mocí r. 1951 Jiří Šimáně musel školství opustit. Devět let se živil manuálně (betonář, barvíř, skladník). Za propagaci Junáka - v komunistické mluvě za "podvracení republiky"- dostal podmínku. Jeho novou adresou je Česká Skalice. Zapojuje se do veřejného života. Angažuje se při stavbě pomníku B. Němcové, je členem různých spolků. V šedesátých letech se politická situace poněkud uvolnila. Šimáňovým začalo lepší období. S manželkou nastoupili na ZDŠ pro neslyšící v Hořičkách. Psychicky náročnou práci zvládali svědomitě a nápaditě. Dálkově si udělali vysokou, vytvořili pro neslyšící učebnice a metodické texty, rozvíjeli jejich duševní i tělesnou výchovu zábavnou formou. Žáci a rodiče je milovali. Jiří Šimáně za Pražského jara 1968 patřil k nejaktivnějším organizátorům obnoveného Junáka. Pořádal oblíbené tábory, vedl okresní radu, přispíval do různých periodik, psal pohádky, je autorem románu Pod skautskou lilií, budoval s kolegy a dětmi Skautský domov.
 
Jenže už roku 1970 je Skaut potřetí za třicet let zakázán. Šíp absolvuje výslechy na StB - spis na něj má přes 400 stran! Je dehonestován v tisku, režim se uboze mstí i na jeho dětech. Musí přes nezpochybnitelné úspěchy odejít ze školy v Hořičkách, po roční epizodě též z chroustovického učiliště pro dementní mládež. Sežene jen místo topiče v Miskolezích. Zde je po noční směně nalezen 11. listopadu 1975 mrtev. Oprávněné pochybnosti o způsobu smrti nebyly dodnes uspokojivě vysvětleny. Rehabilitace se dočkal po "sametové revoluci". Město Česká Skalice mu udělilo čestné občanství.
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ