Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Karla Kryla známe všichni. Ale kdo ví o Bohumíru Krylovi? Nejde o písničkářova otce, respektovaného prvorepublikového knihtiskaře. Bohumír Kryl, "Caruso kornetu", přišel na svět 2. května 1875 v Hořicích. Jeho tatínek byl  povoláním sochař a synovi předával tajemství oboru. Jenže potomek měl nepokojnou krev. V deseti letech se začal učit na housle, k nimž později přibral kornet. Tvrdou školu hraní si odbýval v cirkusových kapelách. Živil se dokonce jako vzdušný akrobat, po nehodě (1886) však s cvičením nadobro skončil.     
 
Ve čtrnácti (!) se rozhodl dobýt Ameriku. Protože na plnou cenu lístku neměl, hrál po dobu plavby s lodním orchestrem na oba nástroje, které ovládal. Ve Státech uspěl docela rychle, nejdřív jako sochař. Anglickému umělci H. R. Saundersovi asistoval mj. při práci na pomníku vojáků a námořníků v Indianapolis. Zároveň nastoupil jako sólokornetista do kapely s podivným názvem When Clothing Band of Indianapolis. Odtud ho k sobě přetáhl slavný John P. Sousa. Jejich koexistence se ovšem po čtyřech letech rozpadla. Kryl piloval svou techniku účinkováním v dalších kapelách. Věnoval se též studiu dirigování. V padesátičlenném Duss Bandu už byl za hvězdu. Bral tehdy neuvěřitelných 800 dolarů měsíčně, stal se asistentem dirigenta, z virtuózních sól publikum šílelo. Roku 1902 ho angažoval jako prvního kornetistu Frederick Innes. S jeho orchestrem jel Bohumír Kryl obří turné po USA. Stal se miláčkem davů. Vynikal krásnými a čistými výškami, dokonalým staccatem, uměl předvést i několik tónů najednou. Udržel vysoký tón celou minutu. Dávno před rockovými hvězdami pochopil sílu image. Jeho "lví" účes byl tou dobou chic. Koukněte třeba na fotku Leoše Janáčka nebo Alberta Einsteina.
 
Roku 1906 se udělal pro sebe. Vlastní orchestr vedl s velkým úspěchem pětadvacet let, s výjimkou první světové války. Sjezdil s ním USA, Kanadu, Mexiko a Kubu. Řídil a založil několik dalších symfonických těles (např. Kryl Symphony Orchestra, Kryl Chicago Woman´s Symphony Orchestra). Repertoár tvořily skladby "od Bacha po Vlacha", konkrétně od Smetany, Dvořáka, Verdiho a lidovek až k Sokolům a vlastním číslům. Kryl patřil k průkopníkům záznamu zvuku. Nahrával ještě na válečky u T. A. Edisona, později u firem Columbia, Zonophone či u vydavatele českého původu Josepha Jirane v Chicagu. Jako člověk byl rozporuplný. Na jednu stranu pomáhal českým hudebníkům (Jaroslav Kocián, Vlasta Sedlovská, Leo Zelenka-Lerando, František Kuchynka). Známá je jeho šetrnost a náročnost. Dcerám, které s ním hrály,  slíbil 100 000 dolarů, když se do 30 let nevdají. Svatbu Josephine se mu podařilo dvakrát odložit, Marie na podmínku přistoupila a odměnu získala.  
 
Muzikant Kryl byl velice šikovným obchodníkem. Milionářem se stal již ve 20. letech. Založil hudební agenturu, angažoval se v bankovnictví. Vlastnil jednu z nejlepších soukromých uměleckých sbírek ve Spojených státech,r. 1957 získal čestný doktorát. Odehrál přes 12 000 sól a procestoval více než 1 000 000 mil. Patřil k největším osobnostem  éry "zlatého věku kapel". Nikdy nebyl jazzmanem, ale jeho technika měla prokazatelně vliv na Louise Armstronga nebo Harryho Jamese. Zemřel 9. srpna 1961 ve svém letním sídle ve Wilmingtonu.
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ