Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Dovedete si představit, že za promítání filmu o československém prezidentovi (!) přijdete o zaměstnání? Tohle a mnohé jiné se stalo Pavlu Glosovi, faráři Jednoty bratrské, odbojáři, spisovateli a velkému vlastenci. Narodil se 4. prosince 1903 v Nové Pace. Tatínek byl povoláním truhlář a syn řemeslo podědil. Brzy našel smysl života v církevní službě. Absolvoval pražský seminář Evangelické církve metodistické, pak přešel na biblickou a misijní školu do hornolužického Ochranova. Toto místo si zamiloval. Často se tam ke svým přátelům vracel. Věnoval mu i knihu Město na hoře ležící.     
Strávil rok v Železném Brodě, poté přišel do turnovského sboru Jednoty bratrské. „V sobotu před Květnou nedělí dne 12. dubna 1930, nastoupil jsem svoje první samostatné místo v Turnově… upřímné a přátelské pohledy bratří a sester, jimž jsem při vycházení z modlitebny podával ruku, dávaly naději, že v Turnově nebude nejhůře…“ Nebylo. Setrval zde celých pětačtyřicet let. Oženil se s Františkou Kořínkovou, příbuznou spisovatele Vladislava Vančury. Díky jeho obětavé práci výrazně vzrůstal počet členů sboru. Pavel Glos se angažoval v organizaci YMCA, stal se předsedou Úzké rady Jednoty bratrské. Od počátku okupace se zapojil do protinacistických aktivit (Petiční výbor Věrni zůstaneme, Ústřední vedení odboje domácího). Pomáhal paraskupině Antimony. Gestapo ho i s manželkou krutě mučilo. Přišel o oko, vyhrožovali jim smrtí dětí. Glosovi nátlaku nepodlehli.  
Přes trpké zkušenosti odsuzoval poválečný divoký odsun Němců. Věděl dobře, že mnoho esesáků a kolaborantů jen převléklo kabáty. Věnoval se dál své činnosti, dle pamětníků se nebál ozvat, když viděl nespravedlnost či podlost. Kritizoval i faráře, kteří příliš podléhali normalizačnímu režimu. Komunisté mu vše spočítali v 70. letech. Kvůli již zmíněnému promítání mu odebrali státní souhlas s náboženskou službou, což nesl velmi těžce. Byl znamenitým včelařem, sportoval. Napsal několik převážně vzpomínkových knih, publikoval v časopisech.
Dostal vysoká státní vyznamenání - Čsl. válečný kříž, Čsl. vojenskou medaili za zásluhy. Zemřel 14. 4. 1985.  
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ