Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Hrdina. Slovo často devalvované. Dnes vám ale představíme člověka, který si toto označení, naši úctu a vděčnost zaslouží. Karel Mrázek pocházel ze sedmi dětí (*29. 11. 1910 v Náchodě). Dětství strávil v Náměšti nad Oslavou. Po studiu na měšťance odmaturoval na brněnské Vyšší průmyslové škole elektrotechnické. Když narukoval, zatoužil se stát letcem. Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě zakončil v hodnosti poručíka. Získal mj. specializaci pro létání v noci.
Jeho kariéra mířila vzhůru. Po vyhlášení Protektorátu r. 1939 odešel do československé zahraniční armády. Přes Polsko se dostal do Francie. Musel podepsat cizinecké legii, jinak by byl deportován zpět do Čech. Sloužil jistý čas v Africe. Když ho konečně poslali bojovat do Francie, ta během pár dní kapitulovala. Podařilo se mu uprchnout a přes Oran, Casablancu a Gibraltar dorazil na britské ostrovy. Protože čs. pilotů u 310. perutě bylo dost, nastoupil do královského letectva RAF. Po nutném přeškolení se zúčastnil slavné bitvy o Anglii u 46. perutě. Do akcí vzlétal i několikrát denně. Vynikal odvahou, rozvahou a zkušenostmi. Mnohokrát byl v nebezpečí, ale štěstí mu přálo. V prosinci 1941 byl jmenován velitelem 313. čs. stíhací perutě. Po smrti A. Vašátka vedl čs. stíhací peruť. Absolvoval 261 operačních letů, ve vzduchu pobyl 338 hodin.
Jako projev nejvyššího uznání berme fakt, že od r. 1943 pomáhal ve vysokých funkcích na britských a československých leteckých velitelstvích. Téhož léta bohužel přišel při bojové akci o život jeho bratr Emilián. Karel Mrázek se vrátil natrvalo do nové republiky r. 1945. Dostal mnohá čs. i zahraniční vyznamenání. Už jako plukovníkovi mu armáda svěřila  3. leteckou divizi v Brně. Jenže po únorovém komunistickém puči 1948 skončil už v březnu ve vězení. Obvinění bylo natolik absurdní, že Karla Mrázka v červnu propustili. Milované povolání mu však bylo zapovězeno. Degradován na vojína(!) se živil jako skladník, až do důchodu pak pracoval v podniku Autobrzdy Jablonec nad Nisou, kam se přestěhoval. Ocenění a rehabilitaci mu přinesla léta po listopadu 1989.  Získal hodnost gemerálmajora ve výslužbě. Stal se čestným předsedou Svazu letců, napsal vzpomínky, byla mu udělena čestná občanství měst Náchod a Jablonec nad Nisou. Zemřel 5. prosince 1998.
    
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ