Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

My Češi jsme divný národ. Třeba Václav Hanka. Nejmladší potomek hořiněvského rolníka se narodil 10. června 1791 v roubence čp. 10. Život nadaného vesnického chlapce změnil rok 1804. Tehdy začal navštěvovat hradecké gymnázium. Filozofii a práva studoval v Praze, jistý čas také ve Vídni. Díky soukromým návštěvám u Josefa Dobrovského byl už tehdy aktivním vlastencem. Krátce po založení Musea Království českého se stal jeho zaměstnancem. Pracoval zde prakticky do konce svých dnů postupně jako bibliotékář a kustod. Nadšeně a obětavě sháněl vzácné tisky a další materiály. Ovládal několik slovanských jazyků, má podíl na vydání Německo-českého slovníku. Právě jazyk ho mimořádně zajímal. Snažil se o jeho zjednodušení sám (Pravopis český, 1817) i s Josefem Jungmannem (O počátcích a proměnách českého pravopisu, 1828).  
Pracovitý, ale nadměrně ctižádostivý Hanka se prosazoval. Časopisecky publikoval, překládal, byl úspěšným autorem básní (Dvanáctero písní - některé zhudebnil J. V. Tomášek). Propagoval slovanskou vzájemnost, platil za největšího českého odborníka v této oblasti. Zvláště nekriticky vzhlížel k carskému Rusku. (Jeden z jeho četných literárních pseudonymů zněl Hanka Váceslav Váceslavič.) Mnohé učené spolky ho přijaly do svých řad, získal četná vyznamenání.
Na Dobrovského popud se stal editorem staročeských literárních památek. Starobylá skládanie vycházela sedm let. Záslužně představila například díla Husova nebo Viktorina Kornela ze Všehrd. Hanka však projevoval až přílišnou horlivost. Texty různě upravoval, přehazoval, připojoval vlastní. Jeho hvězdná chvíle se blížila. Veřejnost sedla jemu a básníku Josefu Lindovi na lep poprvé roku 1816. Píseň pod Vyšehradem byla prezentována jako artefakt ze 13. století. Šok však přišel další rok. Hanka vyrukoval s básněmi, tzv. Rukopisem královédvorským. Vlastenci i Evropa šíleli nadšením. Většině nepřišlo divné, že následující sezony přinášely další neuvěřitelné nálezy. Václav Hanka si užíval slávy. Rukopisy inspirovaly Smetanu, Mánesa, Alše nebo Myslbeka. Jejich ohlasy nalezneme ve  výzdobě Národního divadla.  
S jídlem rostla chuť. Hanka jako uznávaný numismatik se pokusil vyrobit dokonce stříbrné mince. Přednášel na univerzitě slovanskou literaturu a jazyky. Nemohl chybět u příprav Slovanského sjezdu v Praze (1848). To už se blížil konec rozporuplného muže. Badatelé z padesátých let 19. století (a později mladší profesorská generace a poslední výzkumy) jednoznačně označili rukopisy za falsa. Václav Hanka se prý bránil "velice jedovatě", ne však dlouho. Zemřel 12. 1. 1861 v Praze. Nesporné zásluhy překryla pověst padělatele, jak si pamatujeme ze školy. Tragický příběh dnešním mladým asi nejpřístupněji předkládá Komiksové zpracování českého národního obrození (problém Václav Hanka).  
 
Hanka jednal jistě v dobrém úmyslu. Je však takový podvod ospravedlnitelný? My Češi jsme divný národ...
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ