Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Mnozí obrozenci pokládali na oltář vlasti kruté oběti. Tu asi nejkurióznější - své staromládenectví - věnoval Čechám Josef Ladislav Turnovský. Kdysi hrdina, dnes figurka našich dějin pochází ze Sobotky. Narodil se 9. února 1838. Od mládí chtěl k divadlu, přehrával s vlastnoručně vyrobenými loutkami Štěpánkovy nebo Klicperovy veselohry. Nade všechny však zbožňoval Josefa Kajetána Tyla.  K jeho družině se chtěl připojit už v šestnácti, byl ale donucen vyučit se kupcem. Jako kočovný komediant působil od svých osmnácti. Stával na jednom jevišti dokonce s Jindřichem Mošnou. Hereckých schopností ale bohužel mnoho neměl - dle současníků za Turnovského nadšením značně zaostávaly.
 
Tak to bylo u něj skoro se vším. Nelze mu rozhodně upřít kuráž či angažovanost. Brzy začal přispívat do vlasteneckých novin (Slovan, Pokrok, Hlas národa, Zábavné listy). Pracoval ve spolcích a klubech, přednášel, rozšiřoval českou literaturu, burcoval. Převedl do rodného jazyka cizí divadelní kusy i knihy - mimo jiné romány Karla Maye. Sám psal, leč obvykle jeho pokusy (Švédové na Moravě, Povídky a humoresky, Staří blázni) nebyly příliš životaschopné. Zapletl se do několika sporů, kvůli urážce c. a k. úřadů strávil šest týdnů ve vězení. Tehdy stačilo k nepříjemnostem málo. Ve vzrušených dnech národnostních bouří roku 1897 měl opletačky se soudy hned dvakrát. Nejprve zvolal z okna do davu:  „Zachovejte jasnou mysl, buďte však vždycky připraveni k obraně!“ Na policii musel vysvětlovati výrok "Nechť žije umělecká vzájemnost a všechna jiná shoda česko-polská!“, kterého se dopustil při představení polského herce Żelazowského.    
 
Teď malá odbočka. Smrt J. K. Tyla (1856) odhalila pikantní tajemství. Národní buditel setrvával léta ve svazku velmi volnomyšlenkářském - žil "na hromádce" se dvěma ženami. Protože manželka Magdalena byla po nemoci neplodná, sedm Tylových dětí se narodilo ze vztahu s její sestrou, herečkou Annou Rajskou. Chod rodiny to nikterak nenarušovalo. Po Tylově úmrtí však finance zoufale chyběly. Tu vstupuje na scénu tehdy třiadvacetiletý Josef Ladislav Turnovský. Nabídne Anně, o šestnáct roků starší, sňatek. Z dobroty srdce, z úcty k slavnému kolegovi, jako soukromý vlastenecký úkol. Nakonec se r. 1860 berou. Kvůli věkovému rozdílu a tehdejší prudérní společnosti začaroval Turnovský s daty narození. Sobě rok přidal, jí dva ubral. Věc jistil jeho mohutný plnovous. Turnovský slib dodržel. Uživil manželku, děti, které přišly, i oficiální vdovu. Shromáždil Tylovy rukopisy a vydal asi jediné dílo, které ho přežilo - Život a doba J. K. Tyla (1892). Své vzpomínky Paměti starého vlastence už nedokončil. Neuvěřitelný příběh patriota J. L. Turnovského skončil 8. února 1901 v Praze. Anna ho přežila o dva roky.       
          
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ