Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Hříčkou osudu se do rozmezí  pouhých osmačtyřiceti hodin vešla důležitá životní data tvůrců slavného Třebechovického betlému. I svátek slavili ve stejný den. (Obětavá popularizátorka jejich odkazu, první ředitelka Marie Vaclíková, zemřela také v tomto týdnu, 15. března 1981.)
Začněme tím starším. Josef Kapucián pocházel z Jaroměře (*19. 3. 1841). Do Třebechovic ho přitáhla nejmocnější čarodějka - láska. Roku 1867 si vzal Pavlínu, dceru místního hodináře. Zemřela však ona i jejich dvě děti. Přežil také druhou manželku Kateřinu. Kapucián v podstatě skoro neslyšel. Kvůli tomuto handicapu se lidí stranil. Živily ho drobné řezbářské práce pro církev, dětem vyráběl hračky. Někdy kolem roku 1885 Josef Probošt s Kapuciánem a sekerníkem (mechanikem) Josefem Frimlem vytvořili první jesličky jako dárek pro Proboštovu manželku. Protože Kapuciánovy figurky byly dokonalejší, dohodli se, že je bude vyřezávat on. Za byt a stravu u Proboštů. Když hotový betlém začal putovat po výstavách (a zřejmě také z finančních důvodů), musel se Josef Kapucián odstěhovat. Zemřel zpola zapomenutý v třebechovickém chudobinci 21. listopadu 1908.    
Josef Probošt se narodil 25. března 1849 v Třebechovicích. Vyučil se truhlářem, potom strávil plných dvanáct roků na vojně. Když se ujal rodinného hospodářství, pozornost věnoval zejména chovu koní. Roku 1882 pojal za choť Annu Faltovou. Vyřezávané jesličky jí věnoval. Šlo o zvláštnost, v kraji se figurky obvykle vystřihovaly. Probošt toužil, aby se jeho betlém hýbal, s čímž mu velmi pomohl jeho nejmilejší spolupracovník Josef Friml. Postupně se utvořila skupina občanů, kteří se pravidelně scházeli a diskutovali, jak dílo vylepšit. Probošt coby donátor měl hlavní slovo. Rozvrhoval práci, jeho starostí byly kulisy, krajina - a samozřejmě hlavně peníze. Jistě netušil, že výrobou betlému stráví čtyřicet let. Padly na něj úspory, pokazily se rodinné vztahy. Monumentální dílo (7 x 3 x 2 metry) obsahuje více než dva tisíce figurek, poháněných unikátním soustrojím. Vedle biblických témat zpodobnili autoři i život a práci svých současníků. Když betlém konečně spatřila široká veřejnost, užasla. Na výstavě v Chrasti 1906 dostal Probošt diplom a zlatou medaili. Finanční návratnost ale byla tristní. Přesto Josef Probošt do posledních chvil vymýšlel, jak betlém vylepšit. Zemřel 20. března 1926.
Po jeho smrti betlém chátral. Díky několika nadšencům se ho podařilo zachránit. Dovednost zlatých českých rukou ohromila svět na EXPO 1967 v kanadském Montrealu. Od těch dob se mnohé změnilo. Betlém konečně dostal důstojný stánek, byl opraven a prohlášen za národní kulturní památku. Vzniklo Třebechovické muzeum betlémů. A skromní autoři jsou od 21. 6. 1999 čestnými občany města Třebechovic.