Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

V Malšovicích máme sice ulici Miřiovského, ulici Miřiovské byste však hledali marně. Přitom jde o rodinu, otce a dceru. Tatínek Emanuel byl ve své době docela známý spisovatel, kritik a překladatel (Goethe, Lagerlöfová). Živilo ho ale povolání vychovatele na středních školách. Nejdéle působil v Hradci Králové. A právě tady spatřila světlo světa jeho dcera Ema. Stalo se tak 23. března 1891.
 
Ema dostala do vínku velký pěvecký talent. Už ve čtyřech letech se objevila na jevišti Národního divadla. Následující sezony jí přinesly několik dalších hostování na naší první scéně. Věděla však, že jen vlohy nestačí. Tři roky navštěvovala na pražské konzervatoři hodiny klavíru. Svůj hlas zdokonalovala v Pivodově pěvecké škole. Měla také štěstí, že se jí věnovala slavná Ema Destinnová. Sám šéf opery ND Karel Kovařovic připravil její "regulérní" debut. 12. 3. 1912 vystoupila v úloze Lidunky v populární Blodkově opeře V studni. Po ročním hostování byla přijata jako kmenová členka souboru.   
 
Angažmá se natáhlo na šestadvacet let. Její "lehký soprán s dobrou technikou" jí přinesl hlavní role v českém i světovém repertoáru. Zpívala nejen Smetanu a Dvořáka, ale též Janáčka, Mozarta, Verdiho, Čajkovského, Pucciniho. S Bohuslavem Martinů si dopisovala až do jeho smrti v exilu roku 1959. V květnu 1913 došlo ke kuriózní události. Režisér Max Urban natočil před skoro 10 000 diváky v přírodním divadle v Šárce několik scén ze Smetanovy Prodané nevěsty. Mezi 600 (sic!) účinkujícími, třeba Tadeuszem Durou nebo Emilem Burianem, se objevila v roli Esmeraldy také Ema Miřiovská. Film, který je pokládán za ztracený, byl ovšem pochopitelně němý...
 
Ema Miřiovská dohromady ztvárnila přes 100 úloh. Po odchodu z ND byla vítaným hostem v rozhlasu a na mimopražských scénách (Bratislava, Brno, Ostrava). Zemřela 9. 12. 1974 v Praze, odpočívá na Olšanských hřbitovech.     
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ