Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

"Kdyby byly úsudky žen o ženách pravé, nebylo by na světě ani jediné krásné ženy."
 
On to byl fífák, pan spisovatel a doktor práv Štolba. Ženské psyché evidentně rozuměl. 3. května to bude 170 let, co se v Hradci Králové narodil. Nastoupil do gymnázia, maturitu už ale skládal v Praze. Absolvoval práva, doktorát získal roku 1874. Za studií si vydělával vzděláváním potomků hraběte Kounice. Ovládal francouzštinu, španělštinu, angličtinu, překládal. Díky šlechticově přízni poznal podstatnou část Evropy. Hrabě Desfours-Walderode ho vzal na roční výlet po Karibiku, Mexiku a Severní Americe. Navštívil Pákistán, s cestovatelem Kořenským se dostali až za polární kruh.    
Jako notáře ho znali v Nechanicích, Pardubicích a v Praze. Josefa Štolbu však od mládí lákala dráha literáta. V pětadvaceti mu Prozatímní divadlo hrálo aktovku s názvem A přece. Napsal dalších téměř dvacet divadelních her. Šlo obvykle o nepříliš náročné veselohry (Zapovězené ovoce, Maloměštští diplomati, Ach, ta láska). Některé se objevily i na repertoáru Národního divadla. A pražský Činoherní klub slavil nedávno překvapivý úspěch s inscenací Vodní družstvo. Tituly Mořská panna a Na letním bytě se dočkaly za první republiky filmových verzí. Poznatky z cest zúročil v poutavých cestopisech (Americké povídky). Zapsal se i do hudebních dějin. Jako osmadvacetiletý(!) napsal Tvrdé palice, jakousi variaci na Prodanou nevěstu. Dnes je tato fraška jednou z nejméně hraných Dvořákových oper. Přes úspěch a skladatelovu nabídku další spolupráci odmítl, neb příjem z provozování zůstal daleko za jeho představami.
Přátelil se s osobnostmi české kultury. Jirásek, E. Holub, Zeyer, Vrchlický, Aleš, Chittussi, Náprstek a jiní za ním často jezdili. V Nechanicích založil Městské divadlo. V Pardubicích se postavil v čelo Spolku pro zřízení divadelního domu, pracoval v zastupitelstvu. Tamní stánek Thálie otevřeli historickou hrou 1774, kterou sepsal speciálně k této příležitosti. Další jeho kroky vedly do Prahy, uplatnil se zejména ve Vinohradském divadle. Byl ve své době velice ctěn, čten a uznáván.  Pardubičtí na něj nezapomněli. Ve "feuilletonu" k jeho úmrtí (stalo se 12. 5. 1930 v Praze) čteme: "Odešel v něm representant klassického realismu ve veseloherní divadelní tvorbě, jehož dílo literární historie ocení snad výstižněji a s větším pochopením, než doba nynější, zatížená chorobnými sklony po analyse duše lidí.(...) Štolba byl celým svým založením člověkem jadrného; lidového humoru a neobyčejně bystrých postřehů. (...) A nyní odešel nadobro s jeviště života tam, kam předešli ho již dávno jeho divadelní přátelé.(...) Lidé sice jen divadelních prken, na nichž však vzalo počátek našeho národního obrození a naše konečné vítězství, které určitě promrháme, nezachováme-li si idealism, sebevědomí a houževnatost těch starých, umírajících bojovníků."
  
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ