Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Znáte nějakého Ubalda? Že ne? Není divu. V naší republice najdete momentálně jen dva.  V četnosti jmen zaujímá až 9 704. pořadí. Asi nejslavnější osobností s tímto křestním jménem byl brigádní generál Ubald Kolařík. 

Pocházel z České Skalice (*17. 5. 1886), kde také vychodil základní školu. Následovalo královéhradecké gymnázium a studia historie a zeměpisu na Univerzitě Karlově v Praze. Životní směr mu určila válka. Narukoval do rakousko-uherské armády. V Itálii byl zajat, pak vstoupil do legií. Zúčastnil se střetů v Prešově, Margecanech, Košicích. Na Slovensku bojoval s Maďary ještě v červenci 1919. V armádě zůstal i poté a uplatňoval své vlastivědné a zeměpisné znalosti. Spoluzakládal Československý zeměpisný ústav. Ve vojenské sekci zůstal jako zástupce velitele až do okupace. Měl na starosti operační plán pro obranu Československa. Roku 1932 získal titul doktor přírodních věd. Mezitím pilně publikoval zvláště v odborném tisku - v Důstojnických listech, Zprávách památkové péče, vystupoval v rozhlase. Za první republiky vydal několik spisků (Revoluce husitská. Historická epištola k českému vojákovi, Vývoj vojenské geografie československé, Česká Skalice (1424, 1758, 1866), Košickem po stopách pluku Aloise Jiráska).       

Za Protektorátu se angažoval v odbojové skupině Bílá hora. Po válce už jako plukovník pokračoval na pozici zástupce velitele Vojenského zeměpisného ústavu. 1. dubna 1947 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Do důchodu odešel v srpnu 1949. Stále ale zastával pozici odborného asistenta na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Napsal knihu Zeměpis použitý ve vojenství. Tři léta (1957 - 1960) vedl Československou zeměpisnou společnost. 1960 byl ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen na 12 let, z leopoldovské věznice se dostal za dva roky. Zemřel 20. prosince 1970 v Praze. Plně rehabilitován byl až posmrtně, roku 1991.