Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Dnes si trochu virtuálně zamlsáme, co říkáte? Králem proslulých hořických trubiček byl cukrář Karel Kofránek. Nejdřív ale malý historický exkurz. Po porážce v Rusku se roku 1812 vracela zdecimovaná Napoleonova armáda do Francie. Při zastávce v Hořicích se o raněného císařova kuchaře (podle některých pramenů dokonce generála) starala vdova Líčková. Svěřil jí za to recept na pochoutku, kterou měl v oblibě sám imperátor. Na tenkých oplatkách potřených rozpuštěným máslem se včelím medem a pikantním sypáním si nejprve pochutnávala jen rodina, případně návštěvy. Výroba totiž byla pracná a časově velice náročná. Protože v Čechách se nic neutají, dozvěděli se o nezvyklé dobrůtce sousedé. Líčková s dcerami a vnučkami ale tajemství výroby neprozradily. Pokusy sousedů byly pouhé napodobeniny.
 
Co však nezlomí rozum, zlomí láska. Roku 1879 se v Hořicích konala výstava Hospodářsko - průmyslové jednoty. Trubičky se tam s velkým úspěchem prodávaly. Mlsat se vydal i vyučený cukrář Karel Kofránek. Bylo mu pětadvacet (*25. 1. 1854). Prochodil už kus světa a živil se výrobou medoviny. Mladému muži ještě víc než lahůdka učarovala dívka, která je nabízela. Do roka byla svatba. Novomanžel se ukázal být nadmíru schopným podnikatelem. Pochoutku pojmenoval Kofránkovy hořické trubičky a podstatně rozšířil výrobu. Díky kvalitě a dobré reklamě  se jejich věhlas šířil. Kofránek s pomocí Františka Křižíka vymyslel elektrický přístroj na výrobu (mezi dvě pánve proti sobě se lilo těsto a vznikla oplatka). Vynález byl roku 1898 patentován. Hořické trubičky se staly hitem. Objednávky pršely nejen z Evropy (Francie, Anglie, Německo, samozřejmě Rakousko- uherské mocnářství), ale i z Ameriky, Turecka nebo Číny. Výrobek dostal na různých přehlídkách na 65 vyznamenání.
      
Když vypukla první světová válka, přestaly se pro nedostatek surovin trubičky vyrábět. Inovátor Karel Kofránek zemřel 22. června 1916 v Hořicích. V nové Československé republice úspěšně vedla firmu pod otcovým jménem jeho dcera Marie Vilenbachová. V roce 1949 byl podnik znárodněn, trubičky produkovaly různé podniky mimo Hořice. Kvalita tím samozřejmě utrpěla. Slavnou tradici udržovali Hořičáci tak, že si pekli doma. Až roku 1967 se výroba znovu vrátila aspoň částečně do místa vzniku. V devadesátých letech proběhlo několik sporů o ochrannou značku. Roku 2002 vzniklo Sdružení výrobců Hořických trubiček, kterému se podařilo získat o pět let později registraci označení původu pro Evropskou unii.  Chráněné zeměpisné označení - jako sedmý český výrobek - určuje, že Pravé Hořické trubičky se smí produkovat výhradně v katastru města a přilehlých obcí. A po Karlu Kofránkovi byla v Hořicích pojmenována ulice.
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ