Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Afrika, má láska. Životní motto vyjádřil Zbyněk Štolovský v jedné ze svých knih: „Afriku, temnou zemi našich snů, Černý světadíl, jak bývá také nazývána, je dnes možné projet autem, přeletět letadlem, objet lodí a konečně i vlakem. Při takovém cestování sice Afriku poznáte, a dokonce si o ní uděláte určitý obraz, ten ale mnohdy zkreslený – více či méně, záleží na cestovateli. Není to úplně jeho vina, zkreslený nebo zjednodušený obraz je dán rychlostí cestování, zběžným pozorováním přírody i domorodců. Já jsem dal přednost tomu, abych raději poznal sice jen část Afriky, ale pokud je to vůbec možné, tak dobře.“
Budoucí dobrodruh přibyl do rodiny 31. října 1909 v Kostelci nad Orlicí. Tatínek Josef založilpod nepřekvapivým názvem Štolo poměrně úspěšnou firmu na malířské barvy. Měl ale též ctižádost být malířem řekněme klasickým. Zbyňka a jeho bratra Aleše si vzal pod křídla. Už za dva roky (1911) rodina změnila adresu, přesídlila do Prahy. Zbyněk absolvoval reálku. Po zkoušce dospělosti nastoupil na ČVUT a získal titul chemického inženýra. Na umění však nezanevřel. Kresbu zdokonaloval u profesora Fixe ve Vídni, byl členem Svazu výtvarných umělců Mánes. Pod záštitou spolku v Praze i představil v r. 1944 své práce. Štolovský byl realista jak v krajinomalbě, tak v žánrových obrázcích nebo portrétech. 
 
Brzy po válce potkal vrstevníka, již "zcestovalého cestovatele" Ladislava Mikeše Pařízka. Uhranut jeho vyprávěním se s ním vydal v červnu 1947 do Afriky. Zakotvil v městečku Saint Louis u řeky Senegal. Poznával tehdejší francouzské kolonie, domorodce maloval, psal o nich a jejich zvycích. Žil mezi nimi téměř celé desetiletí. Navštívil země, které dnes známe jako Senegal, Mauretánie, Mali, Niger, Benin. V těchto exotických místech uspořádal dokonce několik výstav. Roku 1949 mu v Československu vyšla kniha Vánoce v Africe. Jeho poznatky jsou dnes neopakovatelným a cenným svědectvím. V polovině padesátých let se mu hlavně vlivem podnebí zdraví rapidně zhoršilo. Jak sám napsal: „V Africe je totiž všeho nadbytek: slunce, deště, větru i zimy. Afrika nezná nikdy v ničem střední cestu. Afrika, když dává, tak dává hodně, když ničí, ničí důkladně." Už vážně nemocen čekal na vízum do Argentiny. Bohužel krátce poté, co doplul do Buenos Aires, jeho srdce nevydrželo. Zemřel 1. 7. 1956. První skromnou výstavu mu uspořádala Orlická galerie v Rychnov nad Kněžnou v roce 1970. Dnes se nabízejí jeho obrazy na internetu, je zastoupen ve sbírkách Galerie hlavního města Prahy a Galerie v Úpici. V roce 1989 spatřila světlo světa knížka Malířovy toulky západní Afrikou. Po dobrodružném životě spočinul nakonec v rodinné hrobce na Vinohradském hřbitově v Praze.