Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Jak potěší, když v cizině můžete prohlásit: "Tenhle umělec je můj krajan!". Takže až pojedete do Remeše, navštivte kousek od slavné katedrály kostel sv. Jakuba. Vitrážemi ho vyzdobil český malíř Josef Šíma. Narodil se v Jaroměři 19. března 1891. Podmínky k rozvoji měl ideální, otec učil kreslení. Josef se po studiu na hradeckém reálném gymnáziu (nynější Nové Adalbertinum) a v Brně dostal na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu. Brzy přešel na  Akademii výtvarných umění k profesorům Bukovacovi a Preislerovi (1911 - 14). Roku 1913 přibral na ČVUT obor pozemní stavitelství.  Jenže začátkem první světové války musel na frontu. Byl raněn, hrůzné zážitky ho pronásledovaly do konce života. V nové republice se stal asistentem na brněnské technice. Nejraději však maloval, zpočátku pod vlivem sociálního civilismu a poetismu. Nedlouho po založení vstoupil do spolku Devětsil. Mezi výkvětem (tehdy) levicové avantgardy našel nejlepšího přítele v pozdějším herci Jiřím Voskovcovi. Spojovala je mimo jiné láska ke Francii a její moderní kultuře. Šíma na Francii myslel dlouho a roku 1921 se rozhodl natrvalo usadit poblíž Paříže. (Občanství dostal o pět let později.) Ještě předtím navrhl scénu pro Čapkovo drama R.U.R.
 
Na vlast nezapomínal, krajina z dětství mu byla inspirací. Kolegy i čtenáře Lidových novin informoval o uměleckých novinkách ze země galského kohouta, překládal, psal články. Vystavoval s Devětsilem, Skupinou výtvarných umělců v Brně, s Uměleckou besedou. V soukromém životě měl štěstí. Uchytil se v knižním ateliéru Louise Denise Germainové. Dostal od ní šanci zkrášlit výbor z pohádek Boženy Němcové Z časů Ježíše Krista a Svatební knihu. Přišlo uznání odborníků plus bonus, totiž ruka dcery paní majitelky. Město na Seině významně proměnilo jeho styl. Jemné malby uliček a krajiny (Lodě v přístavu, Le Havre) vystřídal na čas konstruktivizmus a geometrické abstrakce. Znal se s výkvětem legendárních umělců (Éluard, Mondrian, Ozenfant aj.). Spoluzaložil seskupení Le Grand Jeu (Vysoká hra), které ho přivedlo k surrealismu. Toto období dokumentují obrazy Evropa, Bouře nebo Poledník.  Samostatně se prezentoval čím dál úspěšněji také ve své nové zemi. Vyzdobil Dellucovu knihu Lidé z baru, Durychovy Panenky a další zvláště básnická díla.
 
Třicátá léta zpočátku znamenala návrat k malbám krajin. Proměnil ovšem výrazové prostředky. Své vize vyjadřoval stylizovanými obrazci, které představovaly trávu, vodu, flóru (Krajina se stébly, Krajina s torzem).  Hrozící vojenský konflikt s fašismem ho přivedl k varovnému zpodobnění antických legend (Theseův návrat, Ikarův pád, Zoufalství Orfeovo). Po válce nastala v jeho tvorbě přestávka. Nastřádanou energii zúročil až skoro o desetiletí později.  V jeho pracích dominovalo světlo a jednoduchost (Prázdno a vítr, Les zapomnění), později zkušenosti shrnul do vrcholných obrazů Šedá krajina s červeným tělem, Červená propast, Výkřik neohraničeného času. Stal se skutečnou francouzskou hvězdou (rytíř Řádu umění a literatury - 1967). "Noří se hlouběji, než jeho ostatní souputníci mohou dohlédnout," napsal Vladimír Preclík. Sám Josef Šíma svou tvorbu charakterizoval: '"Padám, padám a přitom jak tak padám, pořád maluju obrazy." Domaloval 24. 7. 1971 v Paříži, kde je také pohřben.
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ