Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Spisovatel Pavel Albieri je tajemný. Prameny uvádějí nejméně dvě data narození (liší se i letopočtem) a minimálně tři jeho tragického skonu. Přidržíme-li se údajů hradecké Studijní a vědecké knihovny, přišel na svět 6. srpna 1861 v Jaroměři. Tehdy se jmenoval Jan Mucek. Do literárních kruhů vstoupil coby student hradeckého gymnázia (1873 - 77). Uvedl se drobnými humoristickými a historickými článečky v časopisech. Později našel uplatnění v populárních Květech, Světozoru, Lumíru, Zlaté Praze. Pseudonym Albieri odkazoval na latinské pojmenování řeky Labe - Albis.   
 
Knížkou 1866: Vojenské novelly ze sedmidenního tažení získal čtenáře, do roka se tiskla reedice. Kritiku ale popudil. Prvenství v popisu událostí prusko-rakouského konfliktu mu však nikdo neupíral. Téhle válce věnoval i následující počin s názvem 1848–1866: Rakousko v Italii. Dost možná hyperaktivní, ale rozhodně vlastenecky založený literát investoval poté energii do vlastního týdeníku Ratibor, protiváhy podkrkonošských německých periodik. Premiérové číslo vyšlo v Jaroměři 27. září 1884. A zadařilo se. Zajímavý obsah přinesl sukces též v osobním životě. Pavel Albieri se oženil se spisovatelkou Pavlou Moudrou, která s přípravou tiskoviny pomáhala i po přesunu redakce do Hradce Králové. Bohužel manželství se po smrti jejich malého syna rozpadlo, od roku 1889 přestalo platit též spojení Albieriho s Ratiborem.
 
Za pár měsíců ho nalézáme na Světové výstavě v Paříži.  Má výtečný nápad, jak využít svých jazykových znalostí. S přítelem zakládá Český spolek pro ubytování a provádění v Paříži Albieri & Choura. Zřejmě byl úspěšný, neboť si ušetřil na pětiletý pobyt ve Spojených státech. Působil v redakcích krajanských časopisů Svornost, Obzor a Krajanské listy. Do vlasti posílal cestopisy a reportáže, doprovázené fotografiemi. I tuto uměleckou disciplínu zvládl. K návratu ho přiměla až Národopisná výstava v roce 1895. V Čechách měl stále dobré jméno. Slušný prodej hlásily knihy Kukské povídky a novely z napoleonských válekV zajetí Armidy+ Když jsme táhli na Paříž. Česká veřejnost poznala díky jeho překladům romány Ďáblovo plémě aMormonská nevěsta. Albieri byl zvolen do výboru významného spolku Umělecká beseda, ale Amerika lákala. Odjel roku 1898.
 
Znovu zkoušel štěstí s krajanskými časopisy. Marně. Podruhé se oženil. Titul Nevěsta za padesát dolarů nezaujal. Aby manželku uživil, přijal místo obchodního agenta s vínem. 2. října 1901 při dovolené ve Smithvillu naskakoval do vlaku. Nešťastně přitom upadl hlavou pod lokomotivu, na místě zemřel. Byl pohřben na Českém národním hřbitově v Chicagu. Jako by si milovník železnice způsob smrti předpověděl. Jedna z jeho posledních prací nese název Pod kolem...
 
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ