Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Ten nejhezčí vánoční dárek dostali Miřiovští z Jindřichova Hradce na Štědrý den 1846. Rodinný kruh rozšířil syn Emanuel. Po obecné škole chlapec nastoupil na tamní gymnázium. Cesta za vzděláním ho vedla dále na pražskou filozofii. Poté působil jako profesor na středních školách v Čechách i na Moravě. Nabyté vědomosti předával studentům např. v Litomyšli, Olomouci, Prostějově, Pardubicích nebo v Praze.
 
Nejdůležitější, nejdelší a zřejmě nejšťastnější štací se však pro něj stal Hradec Králové. Oženil se, narodila se mu zde dcera Ema, později proslulá operní pěvkyně Národního divadla. Do našeho města přišel už jako renomovaný básník, prozaik, odborný publicista, redaktor a překladatel. Od počátku, tedy od roku 1868, patřil do skupiny literátů almanachu Ruch. Do "básní české omladiny" přispěl hned šesti čísly (Otevřte brány!, Mému národu, Vlastencům, Romance, Na věži, V kostele). Přátelil se důvěrně s J. V. Sládkem nebo Svatoplukem Čechem. Julius Zeyer ho v dopisech oslovoval "Milý Emane!".  Na hradeckém učitelském ústavu představil své dílo Šimon kostelník. Napřesrok přibyla sbírka Nové básně, později knížka Kresby a povídky. Vlastenecké, jistě upřímně míněné práce však neprošly sítem času. Možná to sám tušil - publikoval rovněž pod pseudonymy Čtrnáctý Pavel, Horský K., Krim A. a Emanuel Miřijovský.
 
Je také autorem čítanek a ve své době důležitých jazykových příruček (Repetitorium českého jazyka). Přeložil Goethovo Utrpení mladého Werthera, romány Selmy Lagerlöfové či Victora Huga Wickströma. Emanuel Miřiovský zesnul 10. 1. 1911 v Praze. Ulici s jeho jménem najdete v rodném Jindřichově Hradci i ve městě na soutoku Labe s Orlicí, které si tolik zamiloval.
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ