Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Vzácný případ uměleckého obojživelníka. Bedřich Plaške vynikl jak v malířství, tak v operním zpěvu. Pocházel z Jaroměře. Narodil se tam 7. ledna 1875. Po základní škole šel na místní gymnázium. Středoškolská studia však završil roku 1892 v Hradci Králové.
 
Další zajímavé osudy ho čekaly v Praze. Nastoupil na malířskou akademii k věhlasnému krajináři Juliu Mařákovi. Mezi jeho spolužáky a kamarády patřili František Kaván nebo Jaroslav Panuška. Panu profesorovi ale neunikl ani žákův pěvecký talent. Doporučil Plaškeho řediteli pražské konzervatoře Antonínu Bennewitzovi, takže od roku 1895 zvládal Bedřich oba ústavy současně. Mladého umělce zdokonalovala pěvecky Leontina z Dötscherů, v deklamaci pak Otýlie Sklenářová-Malá. Roku 1899 měl Plaške obě školy hotové. Přes slušné malířské úspěchy ho víc lákala hudba. Byť v pražském Národním divadle hned zkraje hostoval, stálé angažmá získal v drážďanské opeře. Pod jménem Friedrich Plaschkeza šestatřicet let vytvořil řadu rolí. Jeho hrdinný baryton "s velkým tónovým rozsahem a se smyslem pro charakterizaci interpretovaných postav" se uplatnil zejména v dílech Wagnerových. Byl vítaným účinkujícím na prestižním festivalu v Bayreuthu. I v naší "zlaté kapličce" vytvořil pohostinsky několik důležitých rolí (Escamillo, Přemysl, Oněgin). Dokonce byl u příležitosti 25 let své umělecké činnosti jmenován čestným členem.        
 
Regulérně působil v pražském Národním divadle po návratu v letech 1936 - 1938. Stal se náměstkem Talichovým, staral se o pěveckou výchovu sólistů. Velmi pomohl třeba začínajícímu Eduardu Hakenovi. Odešel na vlastní žádost, v roce 1940 ještě pohostinsky režíroval Wagnerova Bludného Holanďana. Zemřel téměř v zapomnění 4. února 1952 v Praze. Obrazů po něm mnoho nezbylo. Možná i proto se prodávají za poměrně vysoké ceny.
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ