Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Kde domov můj?
Tam, kde pivovary strmí,
a kde pivovarské husy krmí,
kde mělnické vinice
lidem dělaj opice,
jež malínský křen zas spraví,
mezi křeny domov můj.
 
Spisovateli Janu Nerudovi (sic!) lidu drahá píseň evidentně vadila. Vážné výhrady vyslovili také Leoš Janáček nebo básník Ivan Diviš. Muzikant Jaroslav Krček dokonce našel podezřelou podobnost sdruhou větou Mozartovy Koncertantní symfonie Es dur pro hoboj, klarinet, fagot a lesní roh K 297 b. Češi jsou jedineční. Vždyť který stát má za hymnu - s odpuštěním - divadelní hit? A kdo vlastně byl její autor?
 
Příběh hudebníka Františka Jana Škroupa začal 3. června 1801 v Osicích. Prvním mentorem byl otec, učitel a příležitostný skladatel. František s flétnou vystupoval už v osmi letech. Rok účinkoval ve sboru pražské Lorety a v Týnském chrámu. První kompozice zkoušel na hradeckém gymnáziu. Filozofii ani práva v Praze nedokončil, lákaly ho hudba a jeviště. Do Stavovského divadla nejprve přišel zpívat, představil se ve 20 rolích. Jako vlastenec však toužil po české opeře. A protože žádná neexistovala, musel ji vytvořit sám. Dílo na libreto Josefa Krasoslava Chmelenského s názvem Dráteník ve Stavovském znamenalo triumf (1826). Škroup se zhostil i hlavní pěvecké úlohy. V tandemu s Chmelenským napsal další kusy. Opery Oldřich a Božena a Libušin sňatek však úspěchu Dráteníka nedosáhly.
 
Zato se uplatnil jako druhý (1827) a posléze první (1837) kapelník německého souboru Stavovského divadla. Zpěvu nechal. Byl výborný dirigent. Mj. premiéroval v Čechách díla Wagnera nebo Verdiho. Po smrti Chmelenského pokračoval ve vydávání hudebního časopisu Věnec ze zpěvů vlastenských. Věnoval se samozřejmě i skládání. Ve zhruba 130 opusech nalezneme klavírní skladby, smyčcové kvartety, kantáty, mše, sbory, melodram Bratrovrah, Chrudimskou ouverturu. Zhudebňoval texty Hankovy, Langerovy, Čelakovského, ale i německé autory. Bez většího sukcesu stále pokoušel štěstí na operním poli (Der Prinz und die Schlange, Drahomíra, Der Meergeuse). Jenže přišel 21. prosinec 1834 a premiéra Fidlovačky. Tylova hra neměla valný úspěch. Zazněla v ní ale píseň Kde domov můj, kterou zpíval slepý houslista Mareš. Nadšené obecenstvo samozřejmě nemohlo tušit, že poslouchá hymnu budoucího československého státu. (Oficiálně se tak stalo r. 1920.)
 
Pro dobrotu na žebrotu. Za 30 let věrné služby hudbě (české zvlášť) se skromný muzikant doma vděku nedočkal. Roku 1857 ho Stavovské divadlo poslalo do penze. Škroup po pokusu s vlastní hudební školou a krátké epizodě v Žofínské akademii odjel do Holandska. Uznávaný kapelník položil základy německé opery v Rotterdamu, ale času mu zbývalo maloučko. Zemřel 7. února 1862, je pochován v daleké cizině. Časem se začaly objevovat Škroupovy pomníky, známky, pamětní mince. Ale jako obvykle v Čechách - pozdě.