Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

V mládí jsme snívali, že procestujeme svět. Poznat tajemné dálky, exotické kraje, neznámé lidi, prožít vzrušující dobrodružství… Kolika z nás se to doopravdy podařilo? Jeden takový šťastlivec se narodil v Hradci Králové na Den žen roku 1902. Kupodivu Jaroslav Raimund Vávra pocházel z úřednické rodiny. Po brněnské reálce se marně pokoušel uspět na Lékařské fakultě. Vyučil se zubním technikem, což jeho ambice neuspokojovalo. Ve dvaadvaceti letech se rozhodl, že zkusí štěstí v Praze.
 
Stal se redaktorem ve významných prvorepublikových nakladatelských domech (Šolc a Šimáček, Topič, Vilímek, Borový). Přispíval do časopisů, hlavně filmovými kritikami. Není divu. Měl ke kinematografii blízko – jeho mladším bratrem byl režisér Otakar Vávra. Jaroslav nejdřív spolupracoval jako scenárista na významném němém snímku Přemysla Pražského Batalion. Sourozenci se setkali až při experimentálním dílku Světlo proniká tmou. Největší ohlas měla jejich verze románu Karla Čapka Krakatit (1948). J. R. Vávra se dočkal v padesátých letech zfilmování své knihy Posel úsvitu (o vynálezci Josefu Božkovi). Dlouhá desetiletí byl zaměstnancem Československého filmu jako knihovník nebo lektor. K dobru mu určitě lze přičíst aktivitu při zakládání pražského Filmového klubu.
 
Co se týče zmiňovaného cestování: Velice solidní základy získal již jako student při putováních s otcem po Evropě. Později si zamiloval zvláště severní Afriku. Navštívil ji mnohokrát, dostal se i do Mongolska, Sýrie nebo Libanonu. Věnoval se mladým čtenářům (úspěšné tituly Ahmed má hlad nebo Tvrdá pěst Tuaregů), románům pro dospělé (Láska Sáry Jensenové, Petrolejáři, Děti naší doby), cestopisům (Země zadávená žízní, Africké cesty). Zajímalo ho sklářství (romány Prázdno mezi hvězdami, Huťmistr Rückl,odborné pojednání Pět tisíc let sklářského díla). Nalezneme ho též mezi přispěvateli sborníku Vyznání Karla Maye. Jeho práce dosahovaly často několika vydání, dočkaly se i překladů do němčiny nebo angličtiny. Můžeme se jen dohadovat, proč velkou většinu z nich v průběhu času přepracovával, eventuálně přejmenovával.  
 
Zemřel 5. 5. 1990 v Praze. Ve stejném hrobu na Olšanech spočinul po jednadvaceti letech i bratr Otakar.
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ