Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Dvaatřicetiletá historie seminářů Filmový smích v Rychnově začínala poctou Karlu Poláčkovi. Logicky. Neboť on a město pod Orlickými horami jedno jsou. Budoucí spisovatel přibyl do rodiny židovského obchodníka s koloniálním zbožím 22. března 1892. Měl čtyři bratry. Když mu bylo sedm, zemřela jeho matka. K otcově nové manželce on ani sourozenci nepřilnuli.
 
Poláček byl žákem živým, ba nezbedným. Prováděl taková alotria, že ho z rychnovského gymnázia vyloučili. Středoškolské vzdělání dokončil proto v Praze. Na práva šel jen kvůli otci. Zajížděl často do Rychnova, kde působil ve studentském loutkovém divadle. Studia narušila první světová válka. Karla vojenští páni poslali do Haliče, nakonec utekl do srbského zajetí. V nově vzniklé republice se pokoušel živit jako úředník. Srdce ho však táhlo k novinařině. Po satirických začátcích v časopisech Štika venkova a Nebojsa přispíval do Lidových novin, Tribuny a Českého slova. Jeho doménou byly sloupky, fejetony a zejména soudničky. Vycházely mu humoristické nebo satirické knížky - Povídky pana Kočkodana, Mariáš a jiné živnosti, Židovské anekdoty aj. Triumf "fotbalového" dílka Muži v offsidu (1931) podpořila legendární filmová verze s Hugo Haasem v roli pana Načeradce.
 
Rychnovský rodák se stal pražskou literární hvězdou. Psal další knihy i úspěšné scénáře (Obrácení Ferdyše Pištory, Načeradec, král kibiců, Dům na předměstí). Připravoval životní dílo, pentalogii o okresním městě. V soukromí měl však problémy. S manželkou ho pojila jen dcera Jiřina. Poláček místo pobytu doma chodil po kavárnách, přátelích (mj. k bratřím Čapkům), hrál karty. Nakonec odešel k Doře Vaňákové. A právě ona zajistila, že dcera mohla odjet na poslední chvíli do bezpečí do Anglie. Kvůli rasovým zákonům v roce 1939 Poláčkovi znemožnili Němci oficiálně publikovat. Rukopisy, mj. populární knížku Hostinec U Kamenného stolu, podepisoval kamarád malíř Vlastimil Rada. Tehdy také vzniká oblíbená próza s dětskými hrdiny Bylo nás pět (byla poprvé vydána až po válce).
 
 
Karla Poláčka zaměstnávala Židovská rada starších v Praze. Dlouho ho chránila před transporty. Když však měla odjet Dora Vaňáková, Poláček nastoupil dobrovolně také. Přežil útrapy Terezína i Osvětimi. Popraven byl 21. ledna 1945 v Gliwicích. Rychnov si ho připomíná pamětní deskou, in memoriam dostal Řád T. G. Masaryka II. třídy.
 
Připomeňme si na závěr autora, který rozdal tolik smíchu, jedním trefným citátem:  
„Čím jsou naše fotografie starší, tím na nich vypadáme mlaději.“

 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ