Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Dva bratři = dva hrdinové všech tří (sic!) odbojů. Mimořádné! Mezi osmi sourozenci z druhého manželství novopackého pana Číly vynikl nejdřív Antonín (1883 - 1983). Učitel a akademický malíř vstoupil v Rusku do legií. V roce 1923 získal hodnost brigádního generála. Byl velitelem Hradní stráže, přes pokročilý věk bojoval i za Pražského povstání. Komunisté se ho ovšem neštítili vyslýchat ještě jako osmadevadesátiletého... In memoriam nositel Řádu bílého lva. Restaurátorský talent zdědil zase bratr Bohumír. Vděčíme mu za obnovu opony Národního divadla, panoramatu bitvy u Lipan nebo pražského orloje. 
 
Dnes nás ale zajímá Otakar Číla. Narodil se 10. března 1894. Základy malířství mu vštěpoval novopacký Josef Mühl. Otakar nastoupil na pražskou Akademii umění roku 1913. Jako student ve Světlé nad Sázavou zhotovil znaky držitelů města a patronů v kostele sv. Václava. Jenže brzy začal globální vojenský konflikt. Mladík musel narukovat. Dobrodružně se dostal mezi československé legionáře v Rusku. Kreslil mapy v topografickém oddělení, uplatnil se jako malíř, ilustrátor, autor poštovních známek, navrhoval peníze pro bělogvardějskou Kolčakovu vládu. Za odměnu mu nová republika poskytla roční stipendium. Navštívil Čínu, Hongkong, Singapur, Barmu a Indii. Některé jeho práce z cest zakoupil Památník národního odboje.
 
Doma se vojenských hodností vzdal. Raději dokončil malířské vzdělávání na AMU, pak zvládl speciální figurální malbu (1925). Dařilo se mu. Vystavoval, vytvořil portréty významných osobností (rodina Antonína Dvořáka, ministr Šrobár, Setkání Wagnera s F. Lisztem), získával ocenění. Hýřivě barevné obrazy z exotických krajin se výborně prodávaly. Velké jméno si získal v Albánii. Když ji r. 1926 poprvé navštívil, modelem mu stál sám budoucí monarcha. Otakar Číla také navrhl nejvyšší albánský řád. Do balkánské země se vrátil ještě dvakrát. Pobyty ho inspirovaly k mnoha malbám (Albánský chlapec, Na albánském trhu, Albánská krajina s mostem). V Čechách ho nejvíc zajímaly náměty z přírody. Jako autor olejů s motivy bažantů, tetřívků, srnčí zvěře, pytláků a loveckých zátiší dosáhl nezpochybnitelného mistrovství. Pracoval i na aktech a krajinách.
 
Velkou odvahu projevil znovu za německé okupace. Stal se členem odbojové skupiny Obrana národa, v květnu 1945 pak novopackým vojenským velitelem. Jenže po roce 1948 na jeho rodinu tvrdě dopadla dělnická pěst. Umělecká perzekuce (vyloučení ze Svazu československých výtvarných umělců a zákaz výstav) byla jen začátkem. Otakara Čílu zatkli 26. srpna 1949 v rámci akce Malíř. Po odvolání dostal v monstrprocesu za "velezradu a vyzvědačství" 8 roků. (Synovi Vratislavovi původně navrhli trest smrti, nakonec z káznice vyšel po 12 letech.) Otakar Číla byl podmínečně propuštěn v roce 1958 i díky statečným kolegům Nechlebovi, Stříbrnému, Štikovi, Bauchovi a dalším. Oficiálně vystavovat ovšem nemohl. Své vlohy uplatnil jen např. r. 1965 při renovaci kostela sv. Petra a Pavla v Kojicích.
 
Zemřít se vrátil do Nové Paky. Kvůli zdravotním potížím skoro malovat nemohl. Odešel 28. 3. 1977. Rodné město mu udělilo r. 1998 čestné občanství. A Čílovy obrazy - přes tvrzení komunistů, že "lidem nic neříkají" - se dnes prodávají za statisícové částky.
 
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ