Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Z Doudleb nad Orlicí vykonával za více než 750 let jejich existence funkci ministra jediný člověk. Mikuláš Bubna byl ze starého šlechtického rodu z Plzeňska. Přídomek odkazuje k hradu Buben, jehož ruiny najdete nedaleko města Touškova. Vroce 1562 získali statek a zámek Doudleby nad Orlicí. Zde se také 14. června 1897 Mikuláš narodil. Vzdělávání zahájil v Praze. Absolvoval Akademické, později Malostranské gymnázium. "Zkoušku dospělosti" složil roku 1916. Jenže další ho čekala vzápětí. V podstatě ze školních škamen musel narukovat. V rakousko-uherské armádě působil u dragounů, vysloužil si důstojnické prýmky. Když první světová válka skončila, zamířil domů.    
 
Jenže vznikem nové republiky nastala nová situace. Staleté hodnoty a tradice přestávaly platit. Kvůli pozemkové reformě přišla šlechta o část jmění, její vliv zeslábl. Mikuláš Bubna se politice zpočátku vyhýbal. Zveleboval rodinné panství a dosáhl mnoha úspěchů. Statek v Doudlebách - Jelení mohl sloužit za vzor. Mikuláš se stal uznávaným expertem  v oboru lesnictví. Mezi jeho další zájmy patřil sport. Byl členem několika východočeských organizací.   
 
Původně vlažný vztah aristokracie k Československu se s blížícím se fašistickým nebezpečím změnil. Většina potomků slavných rodů podepsala r. 1939 prohlášení hlásící se k tradicím české státnosti. Nejtěžší úkol dostal Mikuláš Bubna. Protektorátní premiér Alois Eliáš ho jmenoval 3. února 1940  ministrem zemědělství. Věděl, co činí. Bubna byl vlastenec i odborník. Generál také doufal, že Bubna jako šlechtic bude mít větší slovo u říšského protektora von Neuratha při intervencích týkajících se vězněných Čechů. (V tom se však mýlil. V zásadních věcech měl totiž konečné slovo K. H. Frank.) Doudlebský rodák musel takzvaně "tančit mezi vejci" v době, kdy šlo o život. Na zahájení hospodářské výstavy ho donutil kulturní referent úřadu říšského protektora změnit připravený projev. Bubnovi se však podařilo získat odklad plánu celního zapojení Čech a Moravy do Říše. Postavil se proti propouštění legionářů z úřednických míst, čelil tvrdým výtkám proti nedostatečným dodávkám. Němci mu vyčítali, že je „měkký“ a „nevýkonný“.     
 
27. září 1941 nastoupil nový říšský protektor Heydrich. Generál Eliáš byl zatčen. Na zasedání vlády čtyři ministři, mezi nimi i Bubna, hlasovali pro abdikaci a rezignaci prezidenta. Emil Hácha však prohlásil, že není jiná varianta než zůstat ve funkci. Bubna se nechal slyšet, že tato vláda zradila český národ. Okupanti zatýkali přímo na Ministerstvu zemědělství. Svým vlivem dosáhl Bubna propuštění aspoň několika spolupracovníků, snažil se podporovat domácí odboj. Rezignoval 19. ledna 1942. V dalších letech pracoval jako správce velkostatku. Roku 1945 Mikuláše Bubnu zatkli. Ve vězení strávil 14 měsíců. Proces se nekonal, nakonec dostal doklad o národní spolehlivosti.
 
Když mu zemřela žena, nebylo nic, co by ho ve zjevně rudnoucím státě drželo. Roku 1948 emigroval do Rakouska. Znovu se oženil. Zemřel předčasně 17. 8. 1954 v Štýrském Hradci.
 
 
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ