Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Český Pasolini. Menšinová sexuální orientace, podobně tragický konec. Budoucí básník, literární kritik, kulturní publicista a redaktor spatřil světlo světa 7. září 1931. Stalo se v Hradci Králové. Tatínka, celního úředníka, však povinnosti až do roku 1939 donutily pobývat na Podkarpatské Rusi. Šest válečných let strávil Bořivoj v Třebíči. Po osvobození začal navštěvovat reálné gymnázium v Lázních Jeseník, kde také r. 1950 úspěšně odmaturoval. Filozofickou fakultu v Brně dokončil ve čtyřiapadesátém diplomovou prací o filozofu J. J. Rousseaovi. "Moravské období" mělo na jeho dílo nezanedbatelný vliv.       

Obdivoval Otokara Březinu, brněnští přátelé Klement Bochořák a Ludvík Kolek ho zasvěcovali do tajemství katolické víry. S poezií se zapletl hned po válce. Psal do šuplíku, první verše mu otiskl ostravský Červený květ až počátkem padesátých let. Roku 1954 přesídlil Bořivoj Kopic definitivně do Prahy. Do světa kolem literatury pronikl rychle, přes zaměstnání v n. p. Kniha a práci vychovatele v učňovském středisku. 1956 se stal redaktorem nakladatelství Odeon. Roku 1967 přešel do nakladatelství Práce, kde měl na starosti edici poezie Klín. Léta 1969 – 1970 strávil redigováním kulturní rubriky časopisu Předvoj. Byl autorem řady recenzí a článků, zejména v Lidové demokracii. Kopicovo jméno se často objevovalo v renomovaných periodikách (Plamen, Dokořán, Kulturní tvorba, Literární měsíčník). Je podepsán jako spolupřekladatel na výboru z díla Bulhara Pavla Mateva A s každým jarem znovu přijdou květy. Spolupracoval s Československým rozhlasem, má nespornou zásluhu na znovuobjevování Otokara Březiny, Bohuslava Reynka nebo Jana Zahradníčka.     


Básníkův knižní debut tvořily překvapivě povídky. Pod názvem Portréty se na pultech objevily r. 1966. (Obálku navrhl známý hradecký výtvarník Jiří Šindler.) Během sedmé a osmé dekády Kopicovi vyšly další knížky - Přicházíš, Jsi, Vysočino, Fragment a antologie Samota. Poslední název vystihuje nejlépe spisovatelovy stavy. Trpěl snahou neprovokovat vládnoucí ideologii, vyjít vstříc průměrnému vkusu. Dobře věděl, že jeho erotické verše nemají šanci být zveřejněny. Své běsy nechával doma, svěřoval se jen deníku. I proto se spisovatelův duševní stav rychle zhoršoval. Trpěl paranoiou z pronásledování, výčitkami ze vztahu k Bohu a k vlastní homosexualitě. Nahrával si noční zvuky. Ústředním mottem tvorby se stala smrt. 24. července 1982 ho zavraždil mladík, kterého náhodou ten den potkal a přivedl si ho domů. 


Bakelitový svět zní název výboru z Kopicovy tvorby, který vyšel poprvé r. 2010 péčí nakladatelství Petrov. Kromě nikdy nepublikovaných básní obsahuje brutálně upřímné deníky, s odstupem času asi nejcennější část autorovy pozůstalosti. Ukazují zoufalství člověka, který sděluje: "Mezi mnou a Bohem není prostředníka. / To je ta výsada a utrpení: zůstat stále sám."