Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Spisovatel, učitel, novinář, ale též politický vězeň či stavební dělník František Křelina prožil mládí v půvabných kulisách Podhradí u Jičína (* 26. července 1903). Pocházel z chudých poměrů. Po měšťance se zapsal na jičínský učitelský ústav, kde roku 1922 maturoval. Nejdéle kantořil v Českém Dubu, epizodně v Kobylech u Turnova, pak až do roku 1951 v Praze. Aktivně ho zajímalo písemnictví. Za první republiky působil v časopise Sever a východ, jeho práce se objevovaly např. v Národním osvobození, Venkovu, Brázdě, Akordu, Lidové demokracii atd. 

Literární kariéru zahájil sbírkou básní Půlnoční svítání (1927). Následovaly povídkové soubory Hlas kořenů a Jalovčí stráně. Už tady našel své životní téma, totiž protiklad "zkaženého" města a jistot, které člověk nachází v tradičním sepětí s půdou a křesťanským náboženstvím. Spolu s Josefem Knapem se zařadil mezi nejvýznamnější autory - ruralisty. Jako romanopisec debutoval knihou Hlas na poušti, jejím námětem byla otázka viny a trestu. Do začátku německé okupace stačil vydat např. tituly Hubená léta nebo Puklý chrám. Roku 1937 měla premiéru jeho divadelní hra Postila. Tehdy - v době učitelování v Českém Dubu - prožíval úspěšné období. Získal státní vyznamenání a cenu České akademie věd a umění. To už se ovšem nad Československem stahovaly mraky. Citlivý umělec připravoval s kolegy Knapem, Horou a Durychem provolání k národu, které ale neprošlo cenzurou. Za války si vybíral témata historická, povzbuzující národní sebevědomí (Dcera královská, blahoslavená Anežka Česká). Amarú, syn hadí popisuje mučednický osud moravského jezuitského misionáře Jindřicha Václava Richtera v Jižní Americe. Na čtení je to zatraceně silná, ovšem umělecky vrcholně kvalitní káva. František Křelina také vedl v letech 1940 - 1944 knižnici Česká tvorba. 

S koncem války však jeho problémy neskončily. Vyšlo mu sice několik knížek (Zmijí dědek a jiné povídky pro mládež, Můj otec kapitán, Na březích Botiče), do rudě se měnící republiky ovšem ideově nezapadal. I když na čas odešel učit do pohraničí, byl s několika podobně smýšlejícími přáteli - Zahradníček, Bedřich Fučík, Knap - v srpnu 1951 zatčen. Ve smutně proslulé politické frašce s tzv. „zelenou internacionálou“ dostal dvanáct let žaláře. Odseděl si plných devět, rehabilitace se dočkal až r. 1967. Po propuštění pracoval jako stavební dělník. Když odešel do důchodu, věnoval se jen psaní. Své starší práce často upravoval. V románu Každý své břímě neotřele zpracoval události lidické tragédie. Vlastní osudy zpodobnil v novele Má přítelkyně Dora. Nejdůležitějším dílem je román Bábel. (Druhá část mohla vyjít až po roce 1989.)  František Křelina odešel na věčnost 25. 10. 1976. Odpočívá v místě svého dětství, na velišském hřbitově.