Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Vyměnit život v zapadlém podkrkonošském městečku za splněná klukovská dobrodružství chce nejen odvahu, ale hlavně peníze. Filip Oberländer, který se narodil 30. listopadu 1857 v Úpici, dostal do vínku obojí. (Jiné zdroje uvádějí asi pravděpodobnější datum narození 30. 11. 1875.) Jeho pracovití a prozíraví židovští předci v půlce devatenáctého století ve městě postavili mechanickou přádelnu lnu. Závod, na němž se spolupodílel klan Morawtzů, utěšeně vzkvétal. Podnikatelské sny byly ovšem Filipovi na hony vzdáleny. Lákal ho velký svět.

Určitě přijal s úlevou roku 1902 pověření vést s bratrem Bedřichem a sourozenci Morawtzovými několik podniků v Úpici a Hronově. Získal prostředky, čas a volné ruce. Už napřesrok mu vyšla v Berlíně knížka Lov na východě Afriky. Filip Oberländer navštívil v časech, které vůbec nebyly klidné,  místa, o nichž se většině Evropanů ani nesnilo - pokud je vůbec dokázali na mapě najít. Zavítal dokonce do ledového království Grónska a Špicberků. V němčině vydal pojednání o svých dobrodružstvích mezi hnědými medvědy (1905). Toho roku se - až do své smrti - stal jediným vlastníkem přádelny v Hronově. Starost o finance ho tedy netížila. Unikátní národopisné předměty, které získal na svých výpravách, věnoval hlavně muzeím (Náprstkovu, Českému muzeu, vídeňskému Dvornímu přírodovědnému muzeu). Nezapomínal dary ani na poučení školních dítek v Hronově, Náchodě nebo Broumově. Obzvláště bizarně se musela vyjímat expozice trofejí na dvoře jeho hronovské továrny, když ji tam předváděl zaměstnancům.  

Léta Páně 1910 ho císař jmenoval šlechticem. Filip Oberländer ještě připravil další cestopis, Lovecké jízdy v Severní Americe. Zkraje příštího roku vyrazil znovu na černý kontinent. Národní politice slíbil dodávat reportáže z cesty. Přišly však jen dvě. 3. března 1911 u městečka Lado v jižním Súdánu postřelený buvol odvážného krajana třikrát nabral na rohy a následně rozdupal. Některé zdroje tvrdí, že jeho ostatky byly z hrobu v Mongalle převezeny do Hronova. Této verzi nasvědčuje i zřízení tzv. "polévkového fondu". Zřídila ho Filipova matka pro školní mládež pod jedinou podmínkou: že děti položí k hrobu jejího syna každoročně věnec.