Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Novináři s oblibou přirovnávají Emericha Ratha k Járovi Cimrmanovi. To srovnání nesedí. On nebyl "pionýrem slepých uliček". Neboť vše, na co se vrhl, dovedl ke špičkové úrovni. Narodil se jako syn německého ševce v Praze 5. listopadu 1883. Z existenčních důvodů za čtyři roky rodina přesídlila do Broumova. Kromě školy a nádherné přírody tady Emerich poznal čerstvou novinku - lyže. Jako průkopník zvolil originální techniku, kdy se odrážel i brzdil jedinou dlouhou bambusovou holí.
 
Do Prahy zamířil ve čtrnácti. Učil se ve známém Rottově železářství příručím. Jeho největší láskou byl sport. Denně cvičil, posiloval a bylo-li to možné, plaval. O dva roky později celoživotně zavrhl masitou stravu, kouření a alkoholické nápoje. Preferoval ovoce, zeleninu, ořechy a chléb. Na své ztepilé postavě si zakládal, patřil mezi úspěšné aktéry soutěží mužské krásy. Hrál fotbal, ragby, hokej pozemní i lední, boxoval, plaval, běhal vytrvalecké tratě, účastnil se chodeckých závodů. Vesloval, jezdil na kanoi, kajaku i na bobech, pěstoval horolezectví. Zápasil, zkoušel rychlobruslení a samozřejmě lyžoval. Proslulé Běchovice běžel poprvé v roce 1904. Naposled se zúčastnil jako jednasedmdesátiletý - s výkonem jen o 20 minut horším! V Německu získal přezdívku Král dálkových pochodů, 11x ovládl závod na 50 km se zátěží třicet kilogramů. (Stanovil rekord na 6 hodin a 13 minut. Což přimělo Říšské ministerstvo války - kvůli jeho vegetariánství - k vážně míněné úvaze o zavedení bezmasé stravy pro vojsko.) Na olympiádách 1908 a 1912 reprezentoval Rakousko-Uhersko v maratonu. (O osm let později, v sedmatřiceti, pak i Československo.) Zároveň se téhož roku, tedy 1912, stal německým amatérským šampionem boxerské těžké váhy! To už působil v Berlíně. Zřídil si tu obchod, oženil se. Do Čech však stále dojížděl. Coby lyžařská stálice se zúčastnil r. 1913 závodu, při němž zahynuli Bohumil Hanč a Václav Vrbata. Právě on se s nasazením života marně snažil zachránit kamaráda Hanče.  
 
První světový válečný konflikt strávil jako instruktor lyžování v Alpách. Po návratu do Prahy (1923) si časem otevřel vlastní obchůdek. Stal se přesvědčeným trampem, čemuž nabízený sortiment odpovídal. Jeho srub v osadě Delawarena Sázavě, zvaný Rathův ranč, doplňovaly indiánské a kovbojské ozdoby a místa ke sportovnímu vyžití. Emerich Rath s přezdívkou Šedivý vlk chodil i ve sněhu bos. Absolvoval na kajaku několik set kilometrů dravých italských řek. Pařížskou olympiádu 1924 oslavil unikátní 360 km dlouhou cestou po Seině, za což obdržel ocenění od předsedy MOV barona de Courbertina. I za Protektorátu zůstal antifašistou. Židovského přítele Effenberga celou dobu ukrýval ve svém obchodě.
 
Po osvobození směl v Československu zůstat. Jenže si nepomohl. Zálesáckou prodejnu, kde jako první nabízel kanoe a populární boty "kecky", komunisté zkonfiskovali. Světový sportovec vyfasoval rok vězení za "propagaci amerického způsobu života". Se směšným důchodem, který pak obdržel, nevystačil. Věčný optimista tedy pracoval jako pomocný zedník či zametač, prodával knihy a zbytek majetku. Ve filmu Synové hor (1956) o zmiňované lyžařské  tragédii na Zlatém návrší 1913 se mihl v roli hajného Lenze. S falešným plnovousem do půl pasu, aby ho nikdo nepoznal. Ještě roku 1960 byl osobně pozván na římskou olympiádu. Cestu hodlal absolvovat na kole (!!!). Zpáteční cestu chtěl zpestřit svými přednáškami v alpských zemích. Povolení k výjezdu mu čs. úřady zamítly...    
 
Do benešovského Domova důchodců nechtěl. S broumovským bratrancem se nepohodl a stal se bezdomovcem. Čtyři měsíce strávil nuceně v ústavu ve Stárkově. Nositel 500 (sic!) mistrovských titulů podlehl 21. 12. 1962 infarktu. V Broumově má dnes pamětní desku, každoročně tam pořádají běžecký závod na jeho počest. V Polici nad Metují se podle něj jmenuje Muzeum zimních sportů. Roku 2004 se stal nositelem ceny in memoriam Klubu pro Fair play při ČOV. O Emerichu Rathovi byl natočen amatérský film a napsána divadelní hra. Částečné satisfakce se mu dostalo také v opusu Poslední závod z roku 2022. Ale sólový projekt by si tenhle příběh zcela jistě zasloužil.
      
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ