Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Zeptáte-li se na nejslavnějšího hronovského literáta, 99 % Čechů jmenuje Aloise Jiráska. Jenže cizozemci znají rozhodně víc Josefa Čapka a Egona Hostovského. Ten přišel na svět 23. dubna 1908. Pocházel z židovského prostředí, podle vlastních slov však víru výrazně nepraktikoval. Měl sedm starších sourozenců. Otec spoluvlastnil malou textilku.
 
Egon vychodil náchodské reálné gymnázium roku 1927. Ke psaní tíhl od mládí. Články ve studentském časopisu ještě podepisoval pod pseudonymem H. Noge. Postoupil na pražskou Filozofickou fakultu, tam i následně ve Vídni se mu však nedařilo. Vysoké školy nedokončil. Nicméně pilně pracoval na zhmotnění svého spisovatelského snu. Jako novinář (Ostravský večerník, Národní osvobození, Host, Lidové noviny, Literární noviny ad.). a redaktor renomovaných nakladatelství Melantrich, Sfinx, Šolc a Šimáček. Byl pokládán za mimořádný talent. První knížka povídek mu vyšla v osmnácti (Zavřené dveře), za román Žhář získal Státní cenu jako devětadvacetiletý. Jeho psychologické příběhy kladly důraz na existenciální tíseň postav, viz díla jako Ztracený stín, Případ profesora Körnera nebo Černá tlupa. Na pultech se také objevil Dům bez pána, rozsáhlá próza svědčící o předválečném antisemitismu.  
 
Roku 1937 Hostovský vstoupil do diplomatických služeb. Emigraci "nanečisto" si vyzkoušel před druhým celosvětovým konfliktem. Z Bruselu odjel do Paříže, Lisabonu a nakonec do USA. V literární oblasti trochu spoléhal na bratrance Stefana Zweiga, slavného spisovatele. V něm se ovšem zklamal. Světová literární hvězda nejevila o příbuzného v nesnázích ani zdvořilostní zájem. Pracoval tedy na čs. konzulátu v New Yorku. Po válce se vrátil a byl jmenován chargé d´affaires v Norsku. Po r. 1949 odešel kvůli politické situaci definitivně do exilu. Za novou vlast si zvolil (s krátkou norskou a dánskou epizodou) Spojené státy.
 
Psal výhradně česky. Svá díla nechával překládat, na což několikrát krutě doplatil. Živil se jako učitel češtiny, sloupkař v novinách, poradce pro evropské literatury a redaktor Radia Svobodná Evropa. Američanům zprvu konvenoval jeho židovský původ a srovnávali ho s Kafkou. To bylo komické, neboť v té době ještě jeho dílo neznal. Tématem se Hostovskému stal osud evropských exulantů v cizině a lidí bezmocných vůči mocenským mechanismům: Cizinec hledá byt, Nezvěstný, Dobročinný večírek. Což neslo existenční problémy, o jejichž příčinách se vyjádřil: „Žít v USA, Anglii nebo ve Švédsku jako spisovatel a psát znovu a znovu o osudech cizinců znamená ztratit zájem domácích čtenářů, kteří nenalézají ve vašich knížkách nic, co se jich osobně dotýká.“Naštěstí bylo dost významných autorit, které spisovatele ocenily. K jeho největším obdivovatelům a přátelům patřil např. anglický autor Graham Greene. Vrcholný román s autobiografickými prvky Všeobecné spiknutí vyšel roku 1961. Analýza úzkosti, sebepoznání i obrana proti světu kolem mísí skutečnost s přeludy. Devalvační překlad zavinil, že se předpokládaný úspěch nedostavil. Svůj život bilancoval Egon Hostovský ve vzpomínkách Literární dobrodružství českého spisovatele v cizině (1966).
 
Tuzemským čtenářům dlouho zatajovaný autor zemřel 7. 5. 1973 v Montclair (New Jersey, USA). V r. 1991 dostal in memoriam Řád T. G. Masaryka 2. třídy. Až do roku 1999 se udělovala Literární cena Egona Hostovského. Zfilmovány byly novela Ztracený stín (1937 - Vyděrač, r. Ladislav Brom) a román Půlnoční pacient (1957 - Špioni, r. Henri-Georges Clouzot). Čs. televize uvedla dramatizace románů Dobročinný večírek a Nezvěstný. Sám spisovatel si zahrál vrchního v restauraci v předválečném snímku Anita v ráji. Rodné město ho jmenovalo čestným občanem, pojmenovalo po něm knihovnu a ulici. Ten Hronov, o kterém Hostovský v Americe napsal: „Popíši vám kraj, kde teď žiji. Tohle je bláznivá země a její podnebí Pán Bůh stvořil pro indiány, nikoli pro lidi z Hronova.“
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ