Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Přišla na svět jako Marie Kuklová v Hradci Králové 9. června 1889. Měla pět sourozenců. Tatínek pracoval jako advokát, byť pocházel ze selského rodu. Působil v Žamberku, poté v Hradci Králové. Maruška byla nadaná. Její rozlet však limitovaly zkostnatělé školní předpisy, upírající něžnému pohlaví vyšší vzdělání. Po měšťance proto absolvovala kurz pro dívky na Obchodní akademii. Postupně zvládla francouzský jazyk tak bravurně, že po složení státní zkoušky (1909) učila v domácnostech i na kladenské škole. Na pražskou reálku byla výjimečně přijata pod podmínkou, že složí přijímací zkoušky nejlépe ze všech. Absolvovala v osmadvaceti - se samými výbornými. Chtěla pokračovat studiem agronomie na Vysoké škole technické. Dnešním feministkám přijde neuvěřitelné, že ženy byly v oněch letech připouštěny jen na lékařství nebo filozofii - jinde mohly sedět ve škamnách jen s výslovným souhlasem přednášejícího.
 
Na školu nastoupila roku 1917, ovšem až se vznikem republiky mohla studovat řádně. O čtyři léta později byly s kolegyní Horynovou jmenovány prvními zemědělskými inženýrkami. Nedosti na tom. Hned v červenci 1921 získala Marie (teď už Tumlířová, mezitím se vdala) titul doktorky technických věd. Díky nepopíratelným znalostem jí nabídla smlouvu Ministerstva zemědělství a školství. Získala funkci inspektorky výzkumných ústavů zemědělských. Organizovala mezinárodní výstavy, psala odborné statě, zvláště o drůbežářství. Její další aktivitou se stalo ženské hnutí (členství ve Sdružení vysokoškolsky vzdělaných žen, Ústředí československých hospodyň, Ústředí odborů československých venkovských žen).
 
Zanechala výraznou stopu též v prvorepublikové politice. Zastupovala Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického liduv parlamentu (1934 - 1939). Během okupace funkce neměla. Věnovala se práci na manželově statku v Předboji u Prahy a výchově svých dvou dětí. Po roce 1945 už o ni v ženských spolcích nebyl zájem. Práce Tumlířových v Zemědělské akademii měla také jen krátké trvání. Únor 1948 znamenal těžkou volbu. Rodina se rozhodla pro emigraci, což se za dramatických okolností povedlo. Žili nejprve v Paříži, po založení Radia Svobodná Evropa v Mnichově. Marie tam pod pseudonymem Chaloupecká uváděla sedm roků vlastní pořad, v němž radila selským ženám. Její články se objevovaly v exilových časopisech. Komunistický režim se ji dvakrát neúspěšně pokusil unést. Po odchodu do penze (1957) bydlela s manželem v Paříži, přesto nikdy nepožádala o francouzské občanství. Zemřela 8. srpna 1973 ve švýcarském Luganu. Na závěr si připomeňme jednu její myšlenku: „Demokracie je vrcholnou formou vlády z hlediska nejvyššího ideálu lidstva a lidskosti po dosažení rovnosti všech lidí.“
 
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ