Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Je-li starší sourozenec úspěšný, mladší na něj zpravidla žárlí a snaží se mu vyrovnat. Ne tak v rodině Medků. Průbojnější Rudolf vynikl jako voják, politik a spisovatel, důležitá postava První republiky. Mladší - a z poloviny nevlastní - bratr chtěl také uspět literárně. Věnoval se však hlavně zpřístupnění odkazu otce, jinak "normálním" zaměstnáním.
 
Pochází z Hradce Králové, zde se 27. srpna 1893 narodil. Tatínek byl švec. Musel se v práci notně otáčet, protože z jeho dvou sňatků vzešlo celkem sedm potomků. (Kuriózní je, že po smrti své první ženy pojal za choť její sestru.) Syn Rudolf z prvního manželství, o tři roky starší než Jaroslav, se profiloval odjakživa jako rozený vůdce, zejména při klukovských hrách na vojáky. Což mladšímu sourozenci nevadilo. Měli se totiž velice rádi, navíc Rudolf se ho při nejrůznějších půtkách vehementně zastával. Otec je vždy vedl k lásce k vlasti. Jaroslav si však z jeho vyprávění zapamatoval, že ne všichni Češi jednali vždy čestně.
 
Když dokončil školu, nastoupil do hradecké Biskupské tiskárny. Po vyučení pracoval jako sazeč. Se začátkem prvního celosvětového konfliktu musel narukovat na italskou frontu. Během roku 1918 se pokusil dezertovat. Byl chycen a poslán do českolipského vězení. Naštěstí ho rakousko-uherská mašinérie již nestihla potrestat. V samostatné republice ještě - jako mnozí jeho druhové - pomáhal potlačovat na Slovensku rudé povstání Maďarské republiky rad. Pak se vrátil do rodného města. Několik let působil na Státním zastupitelství. Už jako ženatý přesídlil do Prahy (1923).         
 
Svou odbornost uplatňoval teoreticky i prakticky v prestižních knižních domech J. R. Vilímka, J. Otta, v legionářském Činu, Orlu a Pamiru. Léta 1936 - 1946 spojil s nakladatelstvím Orbis. Za německé okupace se angažoval jen na poli ochotnického divadla, pomineme-li krátké ředitelování na pražské Odborné škole typografické. Prakticky hned po válce odešel do invalidního důchodu. Vypomáhal jen Františku Přeučilovi v Pamiru. (Otec známého herce dostal brzy poté v procesu s Miladou Horákovou doživotí, odseděl si 13 let.)       
 
Jeho literární činnost je rozsahem skromná, ale důležitá. Pochopitelně chtěl ze sebe dostat traumatické válečné zážitky. Už první román Třetí batalion kritika vychválila. Oceňovala autorův vypravěčský talent a objektivitu. Autobiografičnost příběhu zvýrazňuje fakt, že jedna z hlavních postav se jmenuje Medek. Psychologická próza Zvon padlých (1931) popisuje příběh českého důstojníka, zase nápadně podobný osudům Jaroslava Medka. Roku 1930 pak vychází knížka s názvem Co nám tatínek vypravoval. Jaroslav Medek do vzpomínek svého otce nijak nezasahoval. Historici tak dostali do rukou cenný autentický materiál, sledující život drobného řemeslníka v 19. století. Tím slovesná činnost Jaroslava Medka definitivně skončila.
 
Jeho tvorba dnes zajímá jen literární vědce. Což je evidentně škoda. Medkův život - stranou a bez fanfár - skončil 24. 11. 1971 v Praze. 
 
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ