Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Otcem nejslavnější českého vojevůdce po Janu Žižkovi byl nemajetný šlechtic Vilém z Valdštejna, matkou Markéta Smiřická. Narodil se 14. 9. 1583 v Heřmanicích na okrese Náchod. Vychován ve víře Jednoty bratrské ve 12 letech osiřel. Ujec Jindřich Slavata z Košumberka mu zajistil vzdělání na latinském gymnáziu v Goldbergu a evangelické univerzitě v Altdorfu. Roku 1600 však z ní po incidentu musel odejít. Dvě léta se toulal Evropou. Kromě znalostí matematiky a astrologie ovládl několik jazyků.  
 
Roku 1604 zahájil vojenskou kariéru. Od píky, v hodnosti praporčíka proti Turkům. Je povýšen na hejtmana. Osobní horoskop mu sestavuje věhlasný Jan Kepler. A Valdštejn mu věří. S pragmatismem sobě vlastním se stává katolíkem. Bere si vdovu Lukrécii Nekšovnu z Landeka. Kromě manželských požitků získává olbřímí moravské statky, po její smrti (1614) je výhradním dědicem. Nabídka místa komořího u budoucího císaře Matyáše, bratra Rudolfa II., znamená počátek jeho vzestupu. Hodnost plukovníka moravských stavů mu nebrání, aby po protihabsburském povstání nepřešel - i s ukradenou pokladnou - k rivalovi. Situace po bitvě na Bílé hoře je pro něj kromobyčejně příznivá. Jako velitel zajišťuje kapitulaci severočeských měst a ohniska rebelií. Díky členství v mincovním konsorciu dostal právo razit mince - a císař se stal jeho dlužníkem. Za směšné peníze skupuje pozemky, z nichž později vzniká stát ve státě, tzv. Frýdlantské vévodství. Hlavním městem je Jičín. Nutno přiznat, že Valdšten jej za pomoci italských architektů výrazně zvelebil.   
 
Mimořádně důležitý byl pro Albrechta rok 1623. Bere si o 18 let mladší Isabelu Kateřinu z Harrachu, jejíž otec je císařským tajným radou. Získává knížecí titul a přímý přístup k vládci. Jako vojevůdce porazil sedmihradského vévodu Gábora Bethlena. Poté císaři nabídl, že mu postaví a vycvičí armádu - za vlastní peníze. Ferdinand II. souhlasil a povýšil Albrechta na velitele císařských vojsk. Naverbováno bylo neuvěřitelných 100 000 mužů! Zatímco morálně-volní vlastnosti měl velitel na úrovni většiny politiků - kam vítr, tam plášť, vojenskou zručností oplýval. Před Valdštejnem musel kapitulovat Mansfeld, Fuchs i Dánové. Generalissimus se dostal až k oceánu. Vysloužil si kuriózní tituly admirál Oceánského a Baltského moře, Řád zlatého rouna, přísun dalších titulů a panství.
 
Během Třicetileté války se stal jedním z nejmocnějších mužů Evropy. To se však zajídalo zejména německým kurfiřtům. Na jejich naléhání ho Ferdinand II. roku 1630 zbavuje všech vojenských funkcí. Ponížený velmož žije v nově postaveném Valdštejnském paláci (dnes sídlo Parlamentu ČR). Zabývá se pivovarským, mlýnským, textilním a zbrojním průmyslem a čeká na svou chvíli. Ta přichází nečekaně brzy, už v prosinci 1631. Po několika vojenských porážkách jej císař jmenuje podruhé generalissimem. Albrecht si nadiktuje tvrdé podmínky, avšak v bojích se situace mění. Se 60 000 vojáky znovu obsadil Čechy. V bitvě se Švédy u Lützenu sice nevyhrál, ovšem ani neprohrál. Navíc v ní našel švédský král smrt. Nepřátelé se ho snaží podplatit nabídkou koruny českého krále. Než se vévoda stačil rozhodnout, císař mu znovu odňal titul generalissima. Na útěku do Saska, v Chebu, ho 25. února 1634 vlastní důstojníci zavraždili. Poslední slova, která slyšel, než byl proboden, údajně zněla: "Ty bezcharakterní, věrolomný starý rebelantský ničemo!" Ironií osudu Albrechtovi stejně mnoho života nezbývalo. Muž, který dosáhl nejvyšších společenských a vojenských poct, umíral na nemoc tak plebskou jako je syfilis. Albrecht z Valdštejna byl pohřben ve Stříbře, posléze v klášteře ve Valdicích a nakonec v Mnichově Hradišti.
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ