Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Máte-li nadání, pracovitost a trochu štěstí, můžete to dotáhnout opravdu daleko. Eduard Nápravník (*24. 8. 1839 v Býšti), současník Smetanův či Dvořákův, u nás není příliš známý, zato patří k nejmilovanějším českým skladatelům v Rusku. Tatínek, učitel a regenschori, ho do mládí vedl k hudbě. Studoval hru na piano a varhany v Pardubicích a Praze. Jeho nadání bylo natolik průkazné, že už v sedmnácti letech začal sám učit. Pokouší se o první vlastní kompozice, ředitel pražské konzervatoře Kittl ho vzdělává v dirigování.
 
Roku 1861 se stal kapelníkem soukromého orchestru knížete Jusupova, čímž spojil svůj osud definitivně s Petrohradem. Po dvou letech ho již nalézáme v prestižním Mariinském divadle.  V následujícím půlstoletí uvedl jako hlavní dirigent na 80 premiér. Úzké přátelství ho pojilo s mnoha ruskými skladateli, zejména s Petrem Iljičem Čajkovským. (Operu Panna Orleánská připsal titán světové hudby přímo Nápravníkovi!) Odborníci oceňovali jeho pedagogickou činnost, výchovu talentů a podíl na výrazném zvýšení kvality petrohradského symfonického tělesa. Skládal písňové cykly, opery (dodnes populární Nižegorodci, Dubrovskij – na Puškinovu předlohu, Harold), symfonie, komorní hudbu.   
 
Vždycky se rád vracel do Čech.  Bohužel s propagací děl našich velikánů příliš neuspěl. Dostalo se mu spousty poct. Získal mj. šlechtický titul, Rusové mu přidali libozvučně znějící druhé křestní jméno Francevič (po otci?). V Rusku si našel též manželku. Ke konci života ho trápily zdravotní a psychické problémy. Zemřel 23. listopadu 1916 v Petrohradě, kde je na Novodívčím hřbitově pochován. Jeho jméno nese základní škola v Býšti, má zde i pamětní desku. 23. srpna tam začne v Býšti již šestý ročník Mezinárodního hudebního festivalu Eduarda Nápravníka.

VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU HRADEC KRÁLOVÉ