Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Všichni jsme byl dětmi, všichni puberťáky. Kdo nám radil s problémy? Rodiče? Kamarádi? Knihy? Nebo snad filmy? Citlivý vhled do duše dětí a dospívajících patřil vždycky k nejsložitějším režisérským úkolům. Naše kinematografie v této kategorii sklízela (i mezinárodní) úspěchy zejména v 60. a 70. letech. Krátce po 2. světové válce totiž vzniklo studio v Gottwaldově (nyní Zlíně), zaměřené na tuto oblast. Jedním ze zakladatelů se stal Josef Pinkava. Rodák z Dobrošova (*25. 11. 1919) vystudoval náchodský učitelský ústav a krátce se kantořinou i živil. Daleko víc ho však zajímala fotografie a pohyblivé obrázky. Úspěšné amatérské filmové pokusy mu otevřely dveře k profesionální činnosti.  

Jako kandrdas se dekádu otrkával. Jeho jméno najdeme u dobrých padesáti titulů. Obsah prozrazují už názvy - Cement, Cihly, Vysoká pec, Přesné lití. Konec této pracovní etapy mu nabídl zajímavější úkoly. Je autorem hraných sekvencí loutkových snímků slavné Hermíny Týrlové Uzel na kapesníku, Ztracená panenka, Den odplaty aj. Do hrané tvorby vstoupil r. 1959 fejetonem Pětikoruna. Dlouhometrážním debutem byla rodinná veselohra Prázdniny s Minkou. Už tou si získal srdce diváků a festivalových porot doma a v zahraničí (La Plata, Benátky, Teherán). V krátkém sledu kina promítala další režisérovy opusy - Ivana v útoku, Neobyčejná třída, Kočky neberem (zde dal jako první příležitost Bolku Polívkovi). Pinkava věděl, že malí človíčci nemají malé problémy. Chápal klukovská alotria i holčičí úlety. Divácký triumf zaznamenal zvláště převodem románu Stanislava Rudolfa Metráček (1971). Ve filmech Mlčení mužů, Kapitán Korda a Chlapi přece nepláčou se dotkl i vážných psychologických témat. Osmdesátá léta mu přinesla další úspěchy, spojené s tituly Kopretiny pro zámeckou paní, Výbuch bude v pět, Pohlaď kočce uši. Se studiem, kterému zůstal věrný celý profesní život, se rozloučil titulem Cizím vstup povolen.

Josef Pinkava spolupracoval rovněž s televizí. Z několika jeho seriálů je nejvýše ceněno Jedno malé sídlisko (1978). Po odchodu do důchodu pomáhal Zlínskému festivalu pro děti a mládež. Nositel více než 60 uznání z celého světa se stal r. 1999 laureátem Ceny města Zlína. V tomto městě také zemřel 5. 4. 2006.

VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ