Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Rok 1924 nebyl zlý. V lednu (21.) se v Gorkách do světlých komunistických zítřků odebral V. I. Lenin, v Náchodě se v září (27.) narodil Josef Škvorecký. Prvně jmenovaný svým světovým názorem - aniž by to tušil - tomu druhému značně zkomplikoval osud. Často churavý jedináček Pepík hodně četl. Jeho zjitřenou fantazii nepřímo povzbuzoval otec, ředitel sokolského kina. Josef díky častým návštěvám získal celoživotní příchylnost k celuloidovým obrázkům. Po obecné škole chlapecké absolvoval státní reálné gymnázium. Setkal se s výjimečnými osobnostmi - budoucími hudebními skladateli Jaroslavem Celbou a Pavlem Bayerlem, dramatikem Vratislavem Blažkem, herečkou Lubou Skořepovou. Zkoušku dospělosti složil ve válečném roce 1943.
 
V pětačtyřicátém se v Praze zapsal na Lékařskou fakultu. Brzy ji vyměnil za studium na fakultě filozofické, specializace angličtina a filozofie. (Jazyk Shakespearův si osvojoval od třinácti z kuriózního důvodu - platonické lásky k filmové hvězdě Judy Garlandové.) Absolvoval r. 1949, dva roky učil na školách vPolici nad Metují a v Hořicích. Doktorem filozofie byl prohlášen v jednapadesátém, čekala ho dvouletka na vojně. Přítel z FF Lubomír Dorůžka mu pak pomohl k postu redaktora ve Státním nakladatelství krásné literatury, hudby a umění. Škvorecký se věnoval překladům z anglosaské oblasti, v čemž pokračoval i v časopise Světová literatura. S Dorůžkou také prosazoval milovaný swing (pořad Opravdu blues, knižní jazzové antologie ze 60. let, rozhlasový pořad Šest na lenošce).
 
První "román" napsal v devíti letech. Vizionářsky se odehrával v Kanadě a "dokončil" tím trilogii svého oblíbeného spisovatele J. O. Curwooda.  Dílko mělo 14 stran, ilustroval ho otec. Od patnácti se věnoval poezii (skladba Nezoufejte!). K próze přešel nepublikovaným textem Věk nylonu z r. 1946. Slavné Zbabělce, jakousi stylizovanou autobiografii, napsal mezi lety 1948 - 49. Zajímaly ho holky a jazz, historické události konce války byly podružné. (Mimochodem: "románová" hospoda Port Artur je výjimečný případ legendy, která při osobní návštěvě nezklame.) Nejdřív knihu poznal okruh inteligence kolem Jiřího Koláře. Po vydání r. 1958 se novomanžel Škvorecký (Zdenu Salivarovou si vzal v březnu) stal terčem zběsilých útoků konzervativního křídla KSČ. Musel se vrátit do nakladatelství, publikační možnosti měl omezené. Sérii detektivek z počátku šedesátých let podepsal spoluautor Jan Zábrana. Když konečně roku 1963 vychází novela Legenda Emöke, Škvorecký volí svobodné povolání. Etabluje se v literatuře (Konec nylonového věku, nostalgickou krustou smutku potažený Sedmiramenný svícen, Hořkej svět, Lvíče), pokračuje v překladech (Lewis, Hemingway, Chandler). Proniká na Barrandov coby autor scénářů Farářův konec, Zločin v šantánu, Flirt se slečnou Stříbrnou. Publikuje ve Světové literatuře, Plameni, Hostu do domu, Literárních novinách, Literárních listech. Je přijat do Svazu čs. spisovatelů.    
 
Okupace 1968 vše změnila. Manželé Škvorečtí se přesunuli do kanadského Toronta. Zdena obětavě sloužila českému písemnictví exilovým nakladatelstvím 68 Publishers, Josef na univerzitě učil anglickou a americkou literaturu, dějiny kinematografie a tvůrčí psaní. Psal čtivě o Nové vlně čs. filmu (Všichni ti bystří mladí muži a ženy), vznikly prózy Mirákl nebo Příběh inženýra lidských duší. Pak nečekaně mění výhybku. V "chartovním" roce 1977 překvapil vycizelovaným dílem o Antonínu Dvořákovi Scherzo capriccioso. Podobný šok čtenáře čekal u složitě členěného románu o Češích za americké občanské války Nevěsta z Texasu. Pracoval na něm sedm let, měl ho nejraději. Obrovský úspěch v Americe měla novela Bassaxofon. V jeho bibliografii nalezneme též položky z jiných oblastí (divadelní a rozhlasové hry, básně atd.). Na události ve vlastiupozorňoval články v tisku nebo pořady na stanici Hlas Ameriky.
 
Po listopadu 1989 Škvorecký zažil doma zasloužený boom. Adaptace Tankového praporu plnila pokladny kin. Reedice i nové knihy vycházely v obrovských nákladech. Za zmínku stojí zejména dojemná obhajoba manželky Zdeny, nařčené ze styků s StB, v románu Dvě vraždy v mém dvojím životě. Vznikly TV adaptace jeho děl a zdařilé dokumenty Josef Tiché ořezávátko a Gentleman Josef Škvorecký. V Praze založil soukromou vysokou školu tvůrčího psaní. Ve Spisech JŠ vyšly mj. objevné korespondence s L. Dorůžkou a J. Zábranou. Náchod rodáka oslavil festivalem Prima sezona. Obdržel literární a státní ocenění doma i v zahraničí (Order of Canada, Řád bílého lva atd.). Byla po něm pojmenována planetka č. 26314.
 
Naposledy pobýval v Čechách roku 2004. Amatérský tenorsaxofonista a profesionální spisovatel zemřel 3. ledna 2012 v Torontu. V dubnu 2014 mu byla na Staroměstském hřbitově v Náchodě odhalena symbolická pamětní deska. 11. května 2014 tam na náměstí instalovali Lavičku Josefa Škvoreckého.
 
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ




 
FOTO Eva Ujevičová, Náchod 17. října 1999