Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Cizinec je našinec. Nebo našinec je cizinec? Šikovné ručičky se ale vždycky hodí… Zdědily-li geny po otci, který byl řemenář, dnes těžko soudit. Každopádně 22. února 1756 začal v Chomutově život budoucího vědce Františka Josefa Gerstnera. Údajně v mládí koktal, ovšem v exaktních předmětech mu to pálilo. Školní docházkou procházel zvláštně. Za opravu učitelova omylu v matematice dostal zákaz do vyučování chodit. Dál se musel vzdělávat u příbuzného - faráře. Po absolvování jezuitského gymnázia r. 1772 nastoupil na pražskou univerzitu. Velmi si ho považoval profesor matematiky Stanislav Vydra, jenže mladíka zajímala i filozofie a hvězdné nebe nad námi. Finanční situaci si zlepšoval doučováním a hrou na varhany v kostele. Je neuvěřitelné, že navíc mluvil německy, česky, anglicky, francouzsky, italsky, řecky, latinsky a hebrejsky!
 
Takového člověka si Rakousko-Uhersko muselo cenit. Byl kooptován coby geometr do Dvorské komise pro vyvazování z roboty. Jenže za nějaký čas Gerstnera začala víc bavit astronomie. Tři léta sbíral zkušenosti na vídeňské hvězdárně, pak přešel na tu pražskou. Za práci o určování zeměpisné délky místa podle zatmění Slunce ho přijali do Královské české společnosti nauk, které v letech 1802 – 3 předsedal. Při „vedlejšáku“ s Leonhardem Gruberem zkonstruoval roku 1786 přesný barometr. Později sestavil první parní stroj v Čechách. Vytkl si však mnohem ambicióznější úkol. Jako přednášející navrhl změnit stávající inženýrskou školu na polytechniku. Když byla 10. listopadu 1806výuka zahájena, Gerstner se stal prvním ředitelem. Z této instituce vzniklo r. 1920 dnešní České vysoké učení technické. Na vzdělávání skvělé generace techniků, která přišla, měl lví podíl. Zval do poslucháren i nestudenty, lidi z továren – prostě každého, kdo měl zájem.
 
Jeho znalosti a nápaditost neznaly hranic. Do světové fyzikální literatury vstoupil dílem Teorie vln o pohybech vodní hladiny. Roku 1807 se před ním otevřela nová výzva. Jako šéf České hydrotechnické privátní společnosti rozpoznal finanční náročnost původně navrhovaného vodního kanálu České Budějovice – Linec. Vymyslel místo něj koněspřežnou trať, první veřejnou železnici na kontinentu. Stavba začala sloužit 30. září 1828, na projektu se podílel jeho syn František Antonín. F. J. Gerstner za ni dostal Leopoldův řád. Následně byl císařem jmenován do rytířského stavu, později se stal guberniálním radou. Protože mu už nesloužilo zdraví, postupně se stahoval z veřejného života. Aspoň radil, dozoroval stavby, upozorňoval na problémy. Své poznatky vtělil do knihy Handbuch der Mechanik (1831), populárního „svatého grálu“ strojařů, stavebníků a horníků.
 
Gerstner byl nejen plodný vědec, ale i zdatný „rozsévač“. Ze dvou sňatků vzešlo devět dětí. K dceři v Mladějově u Jičína přijel uspořádat své práce. Po dvoutýdenním pobytu 25. června 1832 skonal. Původně zde byl pohřben. Nápis na náhrobku v překladu zněl: „Jako mladík pozoroval hvězdy na nekonečném nebi, jako muž stanovil vodám přesné zákony a podpořil lidské umění silami přírodními, jako stařec, proslavený mnohou slávou, odešel ke hvězdám.“ Lze si přát lepší epitaf? Vědcovy ostatky převezli ve XX. století zpět do Chomutova. Najdete tam jeho ulici, pamětní desku, pomník a Gerstnerovu stezku. Bustu mají také ve vstupní hale Fakulty strojní ČVUT Praha. Roku 2006 byla vyražena dvousetkorunová pamětní mince. V TV cyklu Dvaasedmdesát jmen české historie vznikl i Gerstnerův portrét (2009). 
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ