Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

„A zahoď přežilou tu věc, že člověk s duchem holubičím je pravý muž a vlastenec.“ —  Václav A. Jung
Dávno před Jiřím Šlitrem sedával ve škamnách rychnovského gymnázia Václav Alois Jung. Narodil se 8. srpna 1858 v Městské Habrové. Tatínek, prostý krejčí, dopřál synovi vzdělání. Václav složil zkoušku dospělosti r. 1878. Svůj pronikavý intelekt dále kultivoval v Praze na Filozofické fakultě. Učil se angličtině a ruštině, zájem věnoval dánské, španělské, anglické a ruské literatuře. Literární kariéru začal již na gymnáziu. Přispíval do obrozeneckých časopisů Lumír a Máj a Almanachu české omladiny (pod pseudonymem V. A. Velen) – jak jinak než básněmi.  
 
„… měl odvahu žíti po svém a na vlastní vrub a který vedl mimo vyšlapanou cestu českého literátství. Obrátil se r. 1882 do Ameriky, kde prožil osmnáct let života, rozlitého do širších břehů, než na jaké jsme u nás zvyklí,“připomněl později v gratulaci k padesátinám F. X. Šalda. V zemi neomezených možností se Jung živil novinařinou a jako pokladník Národní banky. Také se zde oženil (1885). Poprvé se utkal s překladem Puškinova Evžena Oněgina, do angličtiny převedl recipročně verše Jana Nerudy. Čechy znovu spatřil až roku 1900. Chvíli zhodnocoval znalosti jazyka Shakespearova na Českoslovanské obchodní akademii v Praze. Toulavé boty ho na šest měsíců zavedly do Ruska, pak se opět nakrátko ocitl ve Spojených státech.      
 
Za nějaký čas zakotvil zase doma. V redakci periodika Čas tiskl zejména fejetony a povídky. Veřejnost zaujal cestopisy Půl roku v carské říši a Rodina Petra Běla. Ve výboru Poesie sociální (1902) se ocitl V. A. Jung ve společnosti K. H. Borovského, Nerudy, Hálka, Vrchlického. Čtyři léta strávil jako lektor angličtiny na Filozofické fakultě v Praze. Pak změnil působiště. Byl jmenován profesorem Obchodní akademie Plzeň. Jeho stěžejním dílem se stal všeobecně uznávaný Slovník anglicko-český (1906 – 1911). Stranou od ruchu metropole převáděl do rodného jazyka divadelní hry, eseje a knihy Wildea, Whitmana, Ruskina, Turgeněva a milovaného Puškina. Jungovy překlady se dají číst i po sto letech – kdo to může v bláznivé postmoderní době říci? Vychutnejme krásu Puškinových veršů:
 
Já miloval vás: lásky té v mé duši / se tetelí snad ještě slabý svit;
však nechť vás více z klidu nevyruší; / já nechtěl bych vás ničím zarmoutit.
Já miloval vás beznadějně, němě, / hned žárlil jsem, hned ostychem se chvěl;
já měl vás rád tak upřimně, tak jemně, / jak dej vám Bůh, by jiný rád vás měl.
 
Václav Alois Jung odešel na cestu, ze které není návratu, 3. prosince 1927 v Praze. Před rodným domkem Městské Habrové měl památník už čtyři roky po smrti. Plzeň mu vzdala hold v publikaci Literární Plzeň v obryse. Léty však upadlo jeho jméno v zapomenutí. Zájem oživil teprve seminář k 70. výročí úmrtí. V antologii Zapadlo slunce za dnem, který nebyl (2000) ho ocenil básník Ivan Wernisch. Náhrobek s urnou byl na rychnovský hřbitov přenesen z pražských Olšan.
 
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ