Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Tradice je pevnější helvétské víry. Věhlas hudebnického rodu Försterů (později uváděných jako Foersterů) započal v Osenicích, části Dětenic u Jičína. Přísný, ale spravedlivý patriarcha rodu, kantor a občasný hudebník Josef Förster starší, oslavil narození syna 22. února 1833. Tak nějak se počítalo, že junior bude v povolání následovat otce. Potomek ovšem při učitelském ústavu stihl ještě vystudovat Pražskou varhanickou školu. Dokonce tak dobře, že byl premiantem ročníku. Proto zřejmě získal post varhaníka v cisterciánském klášteře ve Vyšším Brodě. Roku 1858 se do hlavního města vrátil. Obsluhoval varhany u sv. Vojtěcha, sv. Mikuláše nebo v kostele Nejsvětější Trojice. Díky pravidelnému příjmu se mohl oženit. Dětí měli s manželkou Marií sedm, bohužel jen pět se dožilo vyššího věku. Naštěstí byl mezi nimi Josef Bohuslav Foerster, jeden z pozdějších klasiků české hudby.  

Otec mezitím v muzikální hierarchii nezadržitelně stoupal. Roku 1862 se stal ředitelem kůru kostela Nejsvětější Trojice, později u sv. Vojtěcha. I jeho zásluhou tam pohostinsky vystupovaly největší tehdejší pěvecké hvězdy. Mezi častými návštěvníky byste našli Bedřicha Smetanu nebo Viléma Blodka. (Mimochodem, varhany za svého učitele občas obsluhoval začínající Antonín Dvořák.) Pražští radní byli evidentně s mladším Försterem spokojeni, jinak by ho nevyslali na městské náklady na zkušenou do Kolína nad Rýnem (1873). Za tamního pobytu získal cenné moderní technické zkušenosti, které uplatnil při úpravách královského nástroje v několika českých kostelech. Obohatil také církevní repertoár – představil publiku italskou polyfonní tvorbu Palestriny, di Lassa nebo Gabrielliho.  

Největší úspěchy ho však teprve čekaly. Ve čtyřiapadesáti byl jmenován kapelníkem nejprestižnějšího dómu - Katedrály sv. Víta na Pražském hradě. K působení na konzervatoři (připravoval např. budoucího houslového virtuoza Jaroslava Kociana) si přibral výuku sborového zpěvu a hudební teorie. Jeho kniha Nauka o harmonii (1887) působila léta významně na mladší kolegy. Sbíral nejrůznější ocenění, byl třeba členem České akademie věd a umění. Údajně byl i autorem některých hudebních hesel v Ottově slovníku naučném. Jako skladatel se soustředil zejména na církevní hudbu (Chorální mše, Ke cti sv. Vojtěcha, Missa de Beata, kantáta Otec vlasti, moteta). Tvorba Josefa Förstera mladšího, byť ve své době populární a hojně hraná, se dnes uvádí jen zřídka. Vzácnou ukázku z jeho díla (Pastorale G dur) najdete na CD Pohádka českých Vánoc (2015).   

Foerster se stáhl z veřejného života roku 1903. Svou pozemskou pouť ukončil 3. ledna 1907 v Praze. V rodných Osenicích (nejen) jeho památku připomíná Pamětní síň Foersterova rodu a přehlídka Foersterovy Osenice.

VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ