Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Dojímá mě a těší, když si někdo místa, kde se narodil, váží natolik, že se ho snaží v "dospělém" životě co nejvíce zviditelnit. Úpičáci mají štěstí, že právě takový byl Antonín Hejna (*20. 11. 1920). Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy nejprve pronikal do tajů latiny a češtiny. V roce 1952 získal titul PhDr. v oboru klasická archeologie a dějiny umění, o deset let později už mohl před jménem uvádět i zkratku CSc.
 
Ve dvaapadesátém roce nastoupil do Archeologického ústavu Akademie věd v Praze. Začínal jako asistent, postupem času se vypracoval na vedoucího vědeckého pracovníka. Jeho zaměření, tehdy neobvyklé, směřovalo ke středověké sakrální architektuře. Objevná byla třeba bádání v Kolíně, Mostě nebo na Řípu. Zajímal se o středověké hrady, tvrze a vůbec feudální sídla (Dívčí kámen, Březín u Manětína, Strakonice, Chvojno u Benešova, Týnec nad Sázavou atd.).  Čile publikoval ve vědeckých časopisech či sbornících. Pozornost laické i odborné veřejnosti vzbudily tituly České tvrze, Tábor, Novější objevy románské sakrální architektury v Čechách, Ke stavební minulosti břevnovského kláštera, Slovanské hradiště v Chebu a mnohé další. Byl uznávaným expertem na postgraduálních kursech ČVUT a FF UK.  Zahraničního věhlasu se mu dostalo coby členovi mezinárodní organizace pro výzkum hradů Chateau GaIIIard.
 
Nejraději však navštěvoval rodný kraj. Podrobně se zabýval nálezy ve Dvoře Králové nad Labem, Hrádku v Radvanicích, Bolkově, Bradle u Hostinného. Od roku 1972 až do předčasné smrti věnoval veškerou energii tajemnému hradu Vízmburk v blízkosti Úpice. Podkrkonošská stavba ze 13. století má zajímavou historii. Vlastníky byli mj. páni z Lipé. Ze strachu z lapků ho roku 1447 Slezané odkoupili a pobořili. Jak léta běžela, vzpomínali na hrad jen lidé z okolí. Povídalo se o údajných podzemních chodbách. Skutečně seriózní výzkum čekal až na Antonína Hejnu. Hlavně díky jemu získal Vízmburk přízvisko "české Pompeje". Archeologický ráj nabídl mimořádné kvantum cenných objevů, mapujících život místních obyvatel. Antonín Hejna stačil ještě napsat dílo Vízmburk, hrad na českoslezském pomezí a jeho zánik a objevení. Více mu ale osud nedovolil. Zemřel 26. 7. 1986 v Praze.