Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Těžko vědět, co hrdinu dnešní vzpomínky přimělo vyměnit rodné Hustopeče za město na soutoku Labe a Orlice. Nejspíše otázky existenční. Neboť Hustopeče jsou sice – s výjimkou radnice, futuristického kostela sv. Václava a Anežky České a uličky se sklípky – velmi nehezké, leč tamní víno a mandlovice… Ach! Ale zpátky na Moravu, kde se 15. května 1878 Otokar Šimek narodil. Na dráhu literárního historika, středoškolského profesora a překladatele z francouzštiny se začal připravovat studiem na gymnáziích v Brně a Kolíně, kde také roku 1896 složil zkoušku dospělosti. Filozofická fakulta Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze mu přinesla velice solidní znalosti ve francouzštině a češtině. Ovšem nejvíc získal pobytem přímo „na místě činu“. Navštěvoval věhlasnou pařížskou Sorbonnu. Přednášel mu ještě věhlasný odborník na středověk a románskou literaturu Gaston Paris, jehož jméno nalezneme v historii 17. křesla Francouzské akademie. Otokar Šimek se do Francie a Belgie později opakovaně vracel.
 
Vlastní pedagogickou dráhu zahájil na Obchodní akademii v Kolíně. Rok 1902 ho zavál na Obchodní akademii v Hradci Králové. Zůstal jí věren až do nástupu do důchodu r. 1938. Vyučoval francouzštinu, češtinu a němčinu. Na poli české literatury se uplatnil už za studentských dob. S vrstevníky Otakarem Theerem, Arne Novákem, Hanušem Jelínkem, Viktorem Dykem a dalšími obdivovali osobnost F. X. Šaldy. Šimek nebyl autorem poezie či prózy. Jeho přínos spočíval v psaní předmluv, doslovů, popularizačních článků a občasných kritik. Velmi úspěšně také z francouzštiny překládal. Zpřístupnil Čechům díla Honoré de Balzaca (Evženie Grandetová, Okresní musa), de Goncourtova Miláčka, Maupassantův Salon paní Tellierové, troufl si i na Korespondenci Gustava Flauberta. Zasloužil se o hlubší česko-francouzské kulturní styky. Jako kritik se řídil heslem: „Vykládati způsobem nebojovným, nepropagujícím, ale MILE VYSVĚTLUJÍCÍM.“ Což níže uvedený příklad datovaný 1910 zrovna nedokazuje: „V Melodiích bastarda nenajdete jediné číslo, které by mělo nějakou melodii: je to snůška otřelých clichés, špatně zapamatovaných, vybledlých obrazů, jež pánové druhu p. Berdychova kladou vedle sebe a pod sebe a tvoří tak jakési rebusy, jež by sotva rozluštili sami.“  
 
Životním dílem Otokara Šimka se staly monumentální šestidílné Dějiny francouzské literatury v obrysech. Vycházely od roku 1918 zvláštním způsobem – nejprve první část třetího dílu, o pět let později druhá část. Následoval díl druhý. První díl se na pultech objevil až roku 1947. Kompletní vydání pan profesor na vlastní oči nikdy nespatřil, literární vědci jej z jeho pozůstalosti zkompletovali až dvanáct let po jeho smrti. Na důležitosti jeho práce to nic neubralo. Již roku 1923 byl – ve společnosti např. Otokara Fischera, Rudolfa Těsnohlídka nebo Anny Marie Tilschové – poctěn Státní cenou za literaturu.
 
Otokar Šimek zemřel v Hradci Králové 9. října 1950. Asi si naše město upřímně zamiloval, protože s K. S. Kašparem sepsal průvodce pro turisty Ne manquez pas de visiter Hradec Králové. Byl i přítelem významných osobností naší kultury, jak se můžete přesvědčit v nedávno vydané korespondenci s prof. Bedřichem Hrozným nebo kritikem Arne Novákem.
 
 
VE SPOLUPRÁCI SE STUDIJNÍ A VĚDECKOU KNIHOVNOU V HRADCI KRÁLOVÉ