Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Z Horní Radechové do Červeného Kostelce je to pěšky necelých pět kilometrů, po silnici ještě blíž. Přesto generál Kratochvíl musel projít lán světa, aby natrvalo zakotvil kousek od rodné vísky. Jistě si jako všichni kluci hrával na vojáky. Málokterý adept to však dotáhl tak daleko, byť „vzletů a pádů“ zažil ve vojenské kariéře spoustu. Na svět přišel Jan Mikuláš Kratochvíl 11. ledna 1889 právě v Horní Radechové. Maturita na náchodském českém reálném gymnáziu (1907) se mu stala odrazovým můstkem ke studiu na Českém vysokém učení technickém v Praze, specializace strojní inženýrství.

Rakousko-uherská armáda ho povolala na bojiště první světové války koncem července 1914. Dostal se na ruskou frontu, kde byl v Haliči v říjnu téhož roku zajat. Dvacet měsíců strávil v táborech. V polovině roku 1916 se stal členem československých legií. Působil nejprve jako rozvědčík, zasáhl i do proslavených bitev u Zborova, Volosanky či Tarnopole. Po dokončení důstojnické školy čs. vojska na Rusi se už mohl pyšnit hodností poručíka. Jako velitel 4. roty 2. čs. střeleckého pluku v roce 1919 bránil sibiřskou magistrálu proti bolševikům. Do Čech se vrátil lodí s výborným osobním hodnocením, což zřejmě rozhodlo, že svůj další osud natrvalo spojil s armádou. Prošel mnoha velitelskými funkcemi, sloužil též na Ministerstvu národní obrany. Začátkem krizového roku 1939 ještě velel pěšímu pluku K. H. Borovského v Kremnici. Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava fungoval v ilegální Obraně národa. Během letních měsíců přešel do Polska a poté do Francie. Tam se - tehdy již plukovník - Kratochvíl zúčastnil ústupových bojů na řece Loiře. Nadřízení oceňovali zejména jeho starost o obyčejné vojáky.

Z Francie byl povolán Jan Kratochvíl do Londýna, do funkce přednosty III. odboru Ministerstva národní obrany. Teplé úřednické místo mu však nevyhovovalo. Mladším ročníkům šel příkladem v tělesné kondici. Jako třiapadesátiletý (!) zvládl mj. fyzicky mimořádně náročný kurz. V lednu 1943 se stal velitelem Čs. samostatné brigády ve Velké Británii. Už za dva měsíce byl vyslán do SSSR. Čs. exilová vláda si představovala, že bude velet československé vojenské jednotce v SSSR, jenže Rusové s ním počítali jen jako s představitelem 1. čs. záložního pluku. MNO Kratochvílovi propůjčilo v červenci 1943 hodnost brigádního generála, takže byl konečně 18. května 1944 prezidentem Benešem ustanoven velitelem nově vzniklého 1. čs. armádního sboru v SSSR. Generál Kratochvíl dostal počátkem září po předčasně vyvolaném Slovenském národním povstání důležitý, ale těžko splnitelný úkol - dobýt Krosno. Díky zmatkům v komunikaci mezi slovenskými bojovníky, československými vojáky a sovětskými oddíly a těžko schůdnému terénu došlo u Machnowky a Wrocanky k velkým ztrátám. Rozzuřený velitel 1. ukrajinského frontu maršál Koněv jej odvolal z funkce (aniž k tomu měl sebemenší oprávnění!), jeho nástupcem jmenoval Sovětům mnohem bližšího Ludvíka Svobodu. Kratochvíl pak vedl důstojnickou školu nejprve v Sovětském svazu, po osvobození v Košicích. V červnu 1945 řídil II. armádní sbor v Hradci Králové. Získal ještě hodnost divizního generála, ale po zdravotní dovolené odešel 1. dubnu 1948 do výslužby. Manželka mu zemřela za války v koncentračním táboře Osvětim. Generál Kratochvíl dožil v Červeném Kostelci 15. 3. 1975. Po listopadu 1989 vyšla jeho kniha Mé cesty válkou. Červený Kostelec ho jmenoval čestným občanem, je mj. nositelem Řádu Milana Rastislava Štefánika.