Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

První třetina životních osudů evropsky proslulého českého skladatele je kvůli nedostatku relevantních informací plná záhad. Narodil se skutečně 2. října 1704? To se neví. Do matrik totiž tenkrát zapisovali spíše křty, tudíž i experti v této věci tápou. Nezpochybnitelná jsou jména šťastných rodičů (Václav a Klára) a místo narození - Kostelec nad Orlicí. Tatínek Tůma si jako varhaník povšiml hezkého hlasu svého potomka. Chlapce se mu podařilo dostat do Prahy, kde se uplatnil jako zpěváček, patrně v kostele u sv. Jakuba. Pravděpodobně účinkoval pod tehdy již slavným Bohuslavem Matějem Černohorským. Jezuité mu poskytli také filozofické vzdělání.
 
Tůma, mimo jiné zdatný varhaník, gambista a hráč na strunný nástroj theorba, své opusy začal záhy uplatňovat po Praze. Na ženáče a otce prvního dítěte (nakonec jich zplodil patnáct, byť ne všechny se dožily dospělosti) se usmálo štěstí. Padl do oka českému kancléři Františku Ferdinandovi hraběti Kinskému.Od roku 1731 vedl jeho kapelu. Když s ním pobýval ve Vídni, docházel k uznávanému učiteli klasického kontrapunktu Johannu Josephu Fuxovi. Podle svědků pracoval Tůma velmi rychle. Napsat mši zvládl v osamění za tři dny, přičemž se dopoval pouze dvěma šálky čokolády. Po úmrtích hraběte Kinského i Fuxe (1741) zakotvil po vyhraném výběrovém řízení na devět let u císařovny Alžběty, vdovy po Karlu VI. V jejím špičkovém hudebním tělesu měl vůdčí úlohu. Vynikal vědomostmi a chováním, vážili si ho i na nejvyšších místech. Když r. 1750 Alžběta zemřela, obdržel hezkou rentu. Rovněž populární Marie Terezie měla Tůmu v oblibě. Složil pro ni Davidův žalm Miserere mei Deus, což znamenalo další finanční přilepšení. Roku 1768 vídeňskou veřejnost překvapil odchodem do kláštera k premonstrátům v Gerasu. Ve Vídni zanechal manželku a v podstatě celý zbytek života strávil mezi řeholníky. V ústraní stále komponoval. Do Vídně byl přivezen se zápalem plic, na který 30. ledna 1774 zemřel. Na staré radnici v Kostelci nad Orlicí mu byla 12. října 1974 odhalena busta. 
 
František Ignác Antonín Tůma nebyl žádnou progresivní osobností, která by posouvala chod hudebních dějin. Však také jeho díla z koncertních pódií na dlouhá desetiletí vymizela, tiskem nevycházelo nikdy nic. Kritika si cenila jeho posluchačsky náročných vokálních chrámových děl – mší, Stabat mater, Magnificat, Requiem, Zpěvů o umučení, Vánočního hymnu. Ve světských skladbách převažují smyčcové sinfonie, sonáty, partity v konzervativním duchu, v přechodu mezi barokem a klasicismem. Dnešní uspěchaná doba však Tůmu začíná rehabilitovat. Občas si dějiny zašpásují a najednou objevíme zapadlou perlu. Opomíjet tuhle melodickou a uklidňující muziku by byla škoda. Zkuste to s ní. Nebudete litovat.