Starý Král Lear se vzdává vlády a chystá se rozdělit zemi mezi své tři dcery. Stačí, když mu každá z nich řekne, jak moc má svého otce ráda. Všechno by šlo jako na drátkách, kdyby však jedna z nich nebyla k Learovi až příliš upřímná. Hra začíná jako známá pohádka Sůl nad zlato, ale tato pohádka se brzy promění v nemilosrdný obraz světa, ve kterém přestávají platit veškerá pravidla. Lear putuje svou zemí, kde se vše převrací ve svůj opak, zemí, kterou musí slepého provádět blázen a v níž staré umírá, ale nové se ještě nestihlo zrodit. Takový svět a doba se dá označit jako interregnum – dobu přechodu mezi úmrtím jednoho vládce a začátkem vlády druhého. Dnes vnímáme interregnum jako zvláštní bezčasí, ve kterém probíhají nejrůznější krize, jež na jedné straně urychlují rozpad stávajícího řádu a jeho politických a ekonomických struktur, na druhé však brání vzniku nových. Mnozí odborníci považují za interregnum dobu, ve kterém posledních několik let žijeme. Lear tak v mnohém i po více jak 400 letech vypovídá stále živě i o stavu dnešního světa.
Král Lear v sobě však má mnoho humoru – vždyť jedna z hlavních postav je šašek. To je samozřejmě voda na mlýn Michala Háby, který inspiraci pro „svět bez pravidel“ našel v tradičních karnevalových veselích a lidových slavnostech, během nichž se rovněž symbolicky převracel stávající řád a kdy v rámci nespoutaného veselí bylo povoleno téměř vše. Diváci se tak spíše než meditativního zamyšlení dočkají zběsilého, energetického, zábavného a groteskního reje, který proniká až do jádra Shakespearova textu a nemilosrdně odhaluje samu podstatu lidských tužeb a to, co znamená být člověkem v přesyceném a mnohdy povrchním světě.
„Lear je pro mě hlavně o rozpadu – hodnot, osobnosti, společenské smlouvy… A v našem podání i divadelnosti. Je to hra, kde se výsostně mísí osobní a politické, tragické a komické. Lear je až zoufale aktuální v dnešním světě – rozpad se týká krize demokracie, deinstalace sociálního státu, rozvratu ekosystémů. Všudypřítomnou atmosféru šílenství a slepoty nelze minout. Vlastně i nemožnost spolehlivě rozpoznávat mezi humorem a vážností je learovská. King Lear si zkrátka na prknech, která znamenají svět dnešních dnů, lebedí jako v pokojíčku,“ říká o novém nastudování režisér Michal Hába.
„Svět bez pravidel je svět doslova utržený ze řetězu. Taková je i naše inscenace. Je bláznivá, má blízko ke klauniádě, bere si silnou inspiraci ve středověkých divadelních slavnostech, které přímo vyzdvihovaly svět bláznů a pomatenců. Je to karneval, během kterého lidé opojení mocí zkouší, co vše si mohou dovolit. Možná naše interpretace neodpovídá konvenční představě o Shakespearovi, ale jde po podstatě, po smyslu, je působivá, je zábavná a na konci snad i dojemná a nutící k zamyšlení,“ dodává dramaturg Martin Satoranský.
Titulní role Krále Leara se ujal Filip Richtermoc, který tak po Harpagonovi či Lízalovi znovu může prokázat své mistrovské herectví na další titánské postavě světové dramatiky. Jeho tři dcery – Cordelii, Goneril a Regan – působivě ztvární Martina Czyžová, Natálie Holíková a nová posila Klicperova divadla Štěpánka Todorová. Martina Czyžová se rovněž ujme postavy Šaška, který Leara na jeho pouti doprovází. Learova služebníka Kenta hraje s obrovským nasazením Jan Vápeník. Starého důvěrníka Glostra svým komediálním talentem uvede v život Jiří Zapletal. V rolích jeho dvou synů – Edgara a Edmunda – se diváci mohou těšit na Vojtěcha Říhu a Petra Kulta. Celé obsazení doplňuje hned v několika originálních kreacích Martin Klapil.
Režisér Michal Hába si do Hradce Králové přivedl své stále spolupracovníky – výtvarnici Adrianu Černou a hudebníka Jindřicha Čížka. O pohybovou spolupráci se postaral Ondřej Jiráček. Video a projekce pak připravil Matouš Ondra. Hlasovou spolupráci poskytla Eva Spoustová. Jako asistentky režie pomáhají Iva Hronešová a Marie Bösová. Dramaturgem inscenace je Martin Satoranský.
Premiéra Krále Leara proběhne 5. října 2024 od 19:00 na Hlavní scéně Klicperova divadla. Další reprízy se uskuteční v pondělí 7. října, v úterý 8. října a v pátek 11. října, vždy od 19:00.
.jpg "JOSEF ŠTEFAN KUBÍN")
