Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Poprvé čtenáře v našem seriálu plném úctyhodných osobností seznámím s člověkem vesnaskrz prohnilým, který si pocty v žádném případě nezaslouží. Ale jeho osud je natolik pozoruhodný (a tak trochu český), že vás snad na konci roku pobaví. Krást se totiž taky musí umět. Výraz kujón označuje vychytralého a mazaného člověka. Pokud svých schopností využívá na úkor někoho jiného, jde o rafinovaného podvodníka.  Do života měl Viktor Lustig (*4. ledna 1890 v Hostinném) našlápnuto skvěle. Pocházel z movité rodiny - otec zastával funkci starosty -, studium šlo chlapci velmi dobře. Brzy mluvil pěti jazyky, takže po maturitě odcestoval na univerzitu do Paříže.
 
Jenže elegantní, inteligentní a kavalírský Viktor záhy seznal, že hříšné velkoměsto skýtá daleko víc požitků a zábavy, než jaká nabízejí školní škamna. Pokud ovšem máte peníze. Oprášil proto triky a drobné podfuky, jež zvládl již v podkrkonošském městečku. V karetních hrách a kulečníku dosáhl dokonalosti. A co neuměl, naučil ho nový přítel, proslulý šejdíř Nicky Arnstein. Když jim začala hořet půda pod nohama, přesunuli se do USA. Na další nápad už přišel sám. „Hrabě Lustig“, jak se představoval, vymyslel stroj na výrobu peněz. No, nekupte ho za 30 000 dolarů! Na cestách parníky mezi New Yorkem a Paříží vždycky našel chamtivce ochotné pořídit si krabičku, která po vložení stodolarové bankovky vytiskla po šesti hodinách další. Že dál už padaly jen čisté papírky, Viktora nebolelo, neboť se na nejbližší zastávce po anglicku vytratil.      
 
Svůj majstrštyk provedl opět v Paříži. Z novinové zprávy zjistil, že provozem Eiffelovy věže vznikají městu závažné finanční problémy. Padělané dokumenty a posezení v luxusním hotelu přesvědčily několik významných podnikatelů s kovovým šrotem, že Lustig je pověřen vládou zajistit její likvidaci. Nachytal se jistý André Poisson. Na diskrétní schůzce obdržel Viktor nemalý bakšiš, který měl byznysmenovi transakci přednostně zajistit. S ostudou, která následovala, se Poisson pochopitelně policii nepochlubil. Lustigovi po čase otrnulo a zkusil prodej Eiffelovky zopakovat. Tentokrát však jen taktak stačil zmizet do Ameriky. Tam se mu zase podařilo převézt samotného Ala Caponeho. Vypůjčil si od něj 50 000 dolarů, údajně na výhodný obchod. S penězi nic nepodnikal. Za dva měsíce je vrátil, protože se prý kšeft nepodařil. Zaskočený Capone mu věnoval pět tisíc na další akci. Kdo viděl gangsterky o králi mafiánů, toho taková troufalost šokuje. Dost možná Caponemu zaimponovala kolegova nápaditost. Každopádně Lustig musel mít nervy ze železa.
 
Poté se věnoval převážně padělatelství. Dařilo se mu dobře. Žil si na vysoké noze až do doby, kdy ho úřadům anonymně udala milenka, kterou podváděl. Po zatčení 10. května 1935 v New Yorku sice stačil uprchnout, ale po 27 dnech byl znovu zadržen. Vyfásl 15 let za padělatelství a navrch pět za útěk. Z proslulého Alcatrazu se už nedostal. Zemřel daleko od Hostinného na zápal plic 11. března 1947 v nemocnici ve Springfieldu. V úmrtním listu měl uvedeno povolání „ učeň na prodavače“. A v Americe o něm údajně připravují film s názvem Muž, který prodal Eiffelovku. Jak jinak.