Kulturní, společenské, sportovní akce v Hradci Králové a okolí

Naše země oplývá nejen mlékem a strdím, ale i množstvím spisovatelů. Tahle koncentrace se pochopitelně týká také města pod Bílou věží. 15. května 1859 přišel na Novém Hradci Králové na svět Augustin Eugen Mužík. V truhlářské famílii se věkově vměstnal mezi své dvě sestry. Zdejší gymnázium absolvoval úspěšně, pražskou Filozofickou fakultu po čase vzdal. Touha po uplatnění psaným slovem ho však hnala dál. Od redigování Českobrodských listů se přes Besedy lidu propracoval až do prestižních a svého času populárních titulů Ilustrovaný svět, Květy, Lumír, Zlatá Praha. Ve Světozoru nakonec strávil přes pětadvacet roků ve funkci hlavního redaktora. Setkání s ním (a klasické haškovské pumpnutí o zálohu za článek) neodolatelně popisuje „neznaboh a prášil“, autor Dobrého vojáka Švejka, v povídce Augustin Eugen Mužík.

Do stavu manželského s vdovou Wilhelminou Hrabalovou vstoupil Mužík - zřejmě po zralé úvaze - ve dvaatřiceti letech. Díky podpoře spolku Svatobor mohl uskutečnit výlety do Alp, k Jaderskému moři, na Slovensko a do Haliče. Psanému slovu se oddával tělem i duší. Těžko byste hledali periodikum bez článků jím podepsaným. Do „velké“ literatury vstoupil romantikou ovlivněnými knížkami Jarní bouře, Hlasy člověka, Květy polní. Kritiku pak oslovila nejvíce sbírka Písně života (1894). Nebyl lhostejný k sociálním problémům (Chrám bosých, Epištola k českému dělnictvu). Pokusil se i o prozaické práce, například Trosky života, Skvrny a paprsky, Zlomené okovy, Oni i ony. Byl aktivní v činnosti různých literárních uskupení (Máj). Mužíkovou specialitou se staly proslovy, nejčastěji pronášené v Národním divadle. Témata si vybíral „od Bacha až po Vlacha“. Hovořil k 50. repríze Dalibora, ke sjezdu českých zemědělců, na počest amerických Čechů, k narozeninám Riegra nebo Jiráska, ve prospěch Ústřední matice školské. Zvláště na přelomu 19. a 20. století vynikl coby překladatel operních libret Kníže Igor, Němá z Portici, Fidelio. Nejčastěji se hrál jím převedený Čarostřelec – s rozkošnou douškou „zpěvohra o třech jednáních od K. M. z Webrů“ (sic!). Jeho verše zhudebňovali Bohumil Vendler, Eduard Tregler nebo Emanuel Chvála. Některé básně asi zůstaly bez doprovodu, viz moje oblíbená Rytíř a dívka: „Jsi v nebezpečí, chud a sám / pojď! na útěk se s tebou dám, / a proti vrahům tělem svým / tě zasloním.“ Jakkoliv byl z dnešního pohledu jen jedním z „dětí své doby“, výsměch si nezaslouží. O jeho pracích referovali Vrchlický, Dyk, Vodák nebo Šalda. 

Augustin Eugen Mužík skončil svou pozemskou pouť 31. března 1925 v Praze. Ulici s jeho jménem najdete pochopitelně na Novém Hradci - vede směrem ke koupališti Biřička. Tam by se líbilo každému.